30.01.2016
Poslední lednový víkend byl ve znamení další společné návštěvy Rozkoše. Kromě Aleše Zváry, kterého nahradil Aleš Regner, jsme vyšli opět ve stejné sestavě jako před třemi týdny. Opět naše kroky začínají na dělící hrázi. Přestože bylo v posledních dnech celkem příznivé a teplé počasí, doufali jsme alespoň k částečné oblevě na hladině nádrže. Ale k naší smůle byla plocha zcela zamrzlá. Tentokrát oko snad jen jedno.
Jdeme směrem k poloostrovu, ale kromě střízlíka obecného a párečku pěnkav obecných nás nic nepřekvapí. Chvíli na to sledujeme hejno na hladině, kde identifikujeme kopřivky obecné (7), čírky obecné (cca 70), hoholy severní (4) a morčáky velké (10). Doplňují je všudypřítomné kachny divoké, kterých je po celé přehradě na 1 500 hlav. Vracíme se k autům a popojíždíme o kus dál, k tzv. Domkovu.
Přebrodíme tekoucí vodu a míříme opět k pobřeží, kde se díky nízké hladině dostáváme na malý poloostrov. Předtím nám však za zády přeletí datel černý, což mě osobně hřeje u srdce snad nejvíc. Moje novoroční předsevzetí se plní již po 30 dnech. Mám ho! Na poloostrov jdeme s jasným cílem, najít sněhule. To se nám ale nedaří ani po příchodu do hlavního cíle. Vracíme se tedy pomalými blátivými kroky, když v tu najednou Aleš zakřičí: "Stůj, jsou přímo před tebou, na tý pneumatice!". Páreček sněhulí severních se nám zjevují z čista jasna, pravděpodobně vylezly ze své gumové skrýše. Nejsou vůbec plaché, nechávají se fotit na vzdálenost jen několika málo metrů. Radko je štěstím bez sebe, protože tu na ně chodí už 3 roky a vidí je až dnes. Já jsem samozřejmě také. Nad přehradou ještě pozorujeme několik kormoránů velkých, kterých za celý den napočítáme asi 50, nebo malé hejno hus polních (cca 50). Vracíme se na "souš" a brodíme lesíkem k poli. Lehce se rozestupujeme a snažíme vylákat skřivany. Všichni chtějí spatřit ouškaté, ale daří se nám spatřit jen skřivany polní (16). Míříme k hnojišti, kde na nás k překvapení všech, vykukuje rehek domácí. Pořizujeme dokumentačí fotky a za vášnivé diskuse o naší politice se vrací zpět k autům.
S malými zastávkami po cestě se dostáváme až k hnojišti na nejjižnějším cípu rozkošské hranice, u obce Městec. Tentokrát se tu však druhové hody nekonají. Na vrcholku stromku nás jen pozdraví poštolka obecná a tak se vydáváme do polí, kde tajně doufáme ve výskyt husího hejna. Namísto nich však vidíme volavky bílé (16) a popelavé (7), drozdy kvíčaly (cca 100) a brávníky (3) či káňata lesní. To už ale míříme zpět k autům, kde nám Jarda rozdává nejnovější čísla sborníku Panurus a míříme na poslední krátkou štaci k břehu za hráz. Tam ještě jako sladkou tečku uvidíme v dáli dva adultní tokající orly mořské a po nahrání spatřených druhů do diktafonu se pomalu loučíme. Spěcháme totiž domů.. někdo na knedlíky, někdo na roštěnou :)
rehek domácí
pár sněhulí severních
všechny fotky by Michal Staněk