Úvod > Labuť zpěvná (Cygnus cygnus)

Labuť zpěvná (Cygnus cygnus)

Řád: vrubozobí

Čeleď: kachnovití

Rod: labuť

Délka těla: cca 140 - 165 cm (> labuť velká)

Rozpětí křídel: 205 - 235 cm

Hmotnost: 4,5 - 8,2 kg

Popis

Stejně jako ostatní labutě má robustní tělo, velmi dlouhý a štíhlý krk a silný zašpičatělý zobák. Je celá bílá s černými končetinami, v zimě má opeření na hlavě a krku světle hnědé zbarvení. Od velmi podobné labutě malé, s kterou bývá ve volné přírodě často zaměňována, ji můžeme rozeznat zvláště díky černožlutému zbarvení zobáku, který je bez hrbolu. Žlutá barva na zobáku labutě zpěvné je totiž protažena klínovitě dolů dopředu, u labutě malé však končí rovně. Obě pohlaví labutě zpěvné se zbarvením neliší. Mladí ptáci jsou světle šedí, méně hnědí než stejně staré labutě velké a žluté části zobáku mají ještě během první zimy špinavě bílé. Téměř vždy drží při plavání natažený krk a nenazdvihuje letky, čímž se liší od všech labutí, které se vyskytují na území České republiky. Na zemi je méně nemotorná než labuť velká a při výhružném postoji hrozí roztaženými křídly a vztyčenou hlavou. Žije obvykle v menších skupinách, občas se vyskytuje i ve velmi početných, až 1000 členných hejnech. Tvoří trvalé páry, které spolu obvykle setrvávají po celý život. Létá v šikmých formacích.

Rozšíření

Labuť zpěvná hnízdí na rozsáhlých vodních plochách, v tundře a lesích na širokém území subarktické Evropy, příležitostně bývá zaznamenána také na západě Severní Ameriky. I přes svou mohutnou velikost je velmi vytrvalý a zdatný letec, který ke svým zimovištím v severní Evropě (Severní a Baltské moře), východní Asii až k územím táhnoucím se od Černého moře dále na východ, pravidelně cestuje obvykle několik set kilometrů. Tam se objevuje především v nížinách na nezamrzajících vodních plochách nebo na místech zarostlých zelení. V České republice je k vidění především na začátku zimy při průtahu, nepravidelně na našem území v malém počtu (jen několik rodin) i zimuje a ojediněle se u nás zdržuje i přes léto. Labuť zpěvná je stále poměrně hojným druhem labutě. V roce 2004 čítala její populace odhadem asi 180 000 jedinců.

Hnízdění

K hnízdění preferuje nejrůznější typy bažin, může však zahnízdit v těsné blízkosti prakticky jakýchkoliv velkých vodních ploch. Hnízdo si staví především z rákosu a jiných travin rostoucích poblíž vody (většinou na malých ostrůvcích). Po stavbě hnízda zabere dalších 10 dní, než samice naklade všechna vejce. Ty musí pak ještě 5-6 týdnů zahřívat a potomci jsou schopni letu poprvé ve třech měsících. Obvykle klade 4 - 7 (maximálně 12) vajec, na kterých sedí téměř výhradně samice. Hnízdí jednou ročně během května a června. Samec při hnízdění hlídá okolí a svou družku na hnízdě střídá pouze v případě, pokud si jde hledat potravu. Mláďata se z vajec líhnou zhruba po 36 dnech. Prachové peří u mláďat je šedé nebo hnědé a plně mizí zhruba mezi 80. až 90. dnem života. Poprvé se labuť zpěvná rozmnožuje nejdříve ve čtvrtém roce věku.

Potrava

Podobně jako ostatní labutě se živí především vodními i suchozemskými rostlinami, často také navštěvuje pole, kde požírá obilniny, cukrovou třtinu, jetel nebo salát, kterým se živí převážně v zimě.

Hlas

V letu i na vodě se velmi často ozývá troubivým „anghe“ nebo hlasitým troubivým "húuk húukuk". Křídla za letu hvízdavý zvuk nevydávají.

Vejce

Zdroje: www.wikipedia.cz; literatura: Ptáci, autor: Volker Dierschke; Ptáci, autor: Einhard Bezzel, Encyklopedie ptáků - Detlef Singer