13.02.2020
Po dvouleté pauze, kdy jsme jeden rok vynechali úplně a druhý vyměnili Moravu za Severní Čechy, se zase vracíme do kraje pod Pálavou. Oproti roku 2017 nás však čekalo pár změn. Místo nemocného Aleše nás s Jardou a Jirkou doplnil Kuba Lachman, pro nějž to byla vůbec premiéra mimo náš kraj (co se birdování týče). Druhá změna byla v délce pobytu. Tentokrát jsme vyrazili na dva dny s přespáním v nedalekých Dolních Dunajovicích. Náš trip započal v úterý 21.ledna a končil ve středu 22. Poslední změnou byl fakt, že jsem pilota dělal tentokrát já a Jarda si tak mohl dopřávat zaslouženého odpočinku na místě spolujezdce.
Cestu na jih republiky volíme zprvu trochu oklikou. Jedeme směr na Olomóóc. Důvod je čistě prozaický, v nedalekých Hrubčicích totiž na poli stále přežívá osamocený drop velký. S Jirkou jsme na něm jednotlivě byli už vloni na podzim, pro Jardu a Kubu se však jedná o českou premiéru. Ještě než dorazíme na jedno z polí, eviduji svoje první letošní pozorování káně rousné a drozda brávníka, který nám přelétl přes cestu ještě před Mohelnicí. To už jsme ale u Hrubčic, stavíme na provizorním odpočívadle a brousíme zraky po polích, abychom ho našli. Spolu s námi hledá i jiný ornitolog, jehož jméno jsem bohužel zapomněl, nicméně je to velmi pohodový chlapík. Po chvilkovém společném úsilí Kuba hlásí, že vidí tam vzadu nějakou anomálii. Je daleko a tak si popojedem. "Snad to není srnka" doufáme si.. nebyla! Drop nám pózuje a Nikony cvakají. Všichni jsme šťastní i přes poměrně nepříjemný a studený vítr, který nám spolu se zamračenou oblohou znepříjemňuje jinak fantastický zážitek. Kuba ještě zavádí novou tradici, která by se mohla celkem snadno uchytit. "Panáka za každý nový druh" a vytahuje placatici naplněnou domácí pálenkou. No, docela bych si i cvaknul, ale jako na potvoru jsem na této výpravě zrovna řidičem já...
drop velký u Hrubčic (foto Michal Staněk)
To už ale míříme dál, abychom stihli Nové Mlýny ještě za světla. Po cestě stavíme také v Tovačově a na několika pískovnách, kde slídíme po hvízdácích chilských, ale bez úspěchu. Zastávku také tvoříme v Šakvicích, již téměř u cíle, kde pátráme po rarohovi, kterého jsme tu kdysi viděli a místní ho tu stále hlásí. A opět jsme nepořídili! Zanedlouho již kotvíme na dělící hrázi Nových Mlýnů mezi Strachotínem a Dolními Věstonicemi. Stativákem prohlížíme několika-tisícové hejno hus (převážně běločelých a velkých) a cílíme po berneškách, Po chvilce Jarda hlásí dvě bernešky velké. Jaké překvapení, když jsem posléze zjistil, že je to pro mě úplně první pozorování. Myslel jsem, že je mám. No, panáka si však stále dát nemůžu. Z druhé strany pak prohlížíme obrovskou koncentraci vrubozobých, kde jsou snad nejpočetnější poláci velcí (cca 500 ex.), poláci chocholačky (cca 200 ex.) či hoholi severní (cca 200 ex.) - počty jsou jen opravdu hrubým nástřelem, protože jsme se je ani nepokoušeli spočítat. Mezi nimi stovky lysek černých, desítky morčáků velkých a min. jeden malý/bílý. Sem tam nějaký roháč apod. Naším cílovým druhem však byla hoholka lední, což by pro mě byla další premiéra. Bohužel jsme ji ani dnes, ani druhý den nevypátrali. Slunce už pomalu zapadá za obzor, přesto jsme se však ještě snažili najít nějaké husí hejno. To bylo nedaleko Pohořelic, kam se vydáme hned zítra znovu. Jedeme se ubytovat. V penzionu Praha nás čeká pohodový "apartmán", ubytujeme se, převlékneme a jdeme na tolik vytoužené točené!
bernešky velké (2 ex.) v hejnu hus (foto Jirka Rohlena)
Ráno vyjíždíme na 8 hod. První kroky nás vedou kolem nádrže včetně hráze, kterou jsme navštívili už včera. Stále hledáme hoholku. Radost nám však udělá jiný zástupce této čeledi. Mezi stovkami poláků nacházíme i dva vzácnější opeřence, a to poláky kaholky, zřejmě pár. Po chvilkovém hoholkovském bloumání nakonec volíme ústup a pokračujeme za dalším cílovým druhem. V lomu u Klentnice máme políčeno na zedníčka skalního. Na místo výskytu přijíždíme cca v 11. hod. Počasí je opět proti nám, je zima, zataženo a fouká. Mrznu, Jarda kašle - mě to čeká až doma. Vydržíme asi hodinu, ale zedníček nikde. Začínají se ozývat hladové žaludky a tak volíme taktickou poradu, která rozhodne, že se pojedeme do Mikulova najíst a pak se sem opět vrátíme. Po cestě ještě zkontrolujeme lomy u Mikulova - Sv. Kopeček a Janičův lom. Po konzumaci smažáků a výpečků jsme syti a tak se vracíme do Klentnice. Počasí se na nás konečně začíná usmívat a šedé nebe vystřídá to oblíbenější modré. Zedníčka to ale vůbec neobměkkčilo. I přes další hodinku urputného civění na skálu jsme ho nevypátrali. Začíná mi být z této neúspěšné výpravy docela ouzko. Trošku jsem doufal v naplnění svého letošního birdlistu, ale cílové druhy, snad jen kromě dropa, mě prostě nepřáli. Utíráme slzy, někdo smuteční, někdo kvůli větru bijícímu do očí a vyrážíme jinam. Další, a vlastně i poslední, zastávku volíme u Pohořelic na husách. Brousíme technikou do obřího hejna, které téměř shodně odhadujeme na 15 tis. jedinců, převážně běločelek. Po chvíli evidujeme i první vetřelce. Mezi husími těly se schovávají i bernešky bělolící, Jarda hlásí min. 3 ex. Já nejvíc toužím po berneškách rudokrkých, ale ani na ty jsme v naší expedici neměli štěstí. Husy se v jeden okamžik vyplaší a popolétnou o kousek dál. Není to však naší neopatrností, ale na vině je tentokrát sama příroda. Krouží tu totiž luňák červený. Nic víc jsme už však nedohledali a tak pomalu vyrážíme domů. Druhý den, když už jsme doma, nám Jirka posílá nějaké své fotky a s velkou radostí nám oznamuje, že v nich našel i husu malou. Přestože jsme za jeho objev rádi a chválíme jeho talent na všímavost, příliš s ním tu radost nesdílíme - nikdo z nás ji totiž v terénu neviděl a tak nás Jiřík zase jednou pře(d)běhl.. sláva mu! :)
husa malá u Pohořelic (foto Jirka Rohlena)
úvodní foto Jirka Rohlena