09.01.2016
Je devátý den v novém roce a se skupinou dalších ornitologů vyrážíme na ptačí výpravu na VN Rozkoš. Skupinku tvoří Jarda Vaněk, Radko Waldhauser, Aleš Zvára, Alois Holub a já. Po příjezdu na parkoviště popojíždíme blíže k děličce, kde kluci vytahují své stativáky a brousí svými zraky do dálky. Nemile nás překvapila hladina nádrže, která byla až na tři malá oka zcela zamrzlá. Většina ptáků se tak tísnila na malých prostorech a navíc díky dálce jsme nebyli schopni druhy s určitostí rozlišit a spočítat. Víme jen, že se zde skrývají morčáci velcí, hoholi severní, lysky černé a kachny divoké. Kolem nich se motali tři zástupci racků - bělohlavý, bouřní a chechtavý. Procházíme dál děličkou s nadějí, že spatříme sněhuli severní. Místo ní kolem nás proletí jen ledňáček říční. Vracíme se tedy zpět k autům a popojíždíme o kus dál.
Dostáváme se k zátoce na východním pobřeží, kde se brodíme skrz malý potůček přes cestu přímo na přilehlá pole. Tam jdeme s tím, že uvidíme skřivany, ale to se nám přihodí až o kus dále. Znovu popojíždíme a to ke hřbitovu ve Lhotě. Cestou však na chvíli zastavíme, abychom mohli pozorovat právě ony skřivany polní. Potravu na poli hledají tři jedinci. V dáli pozorujeme i vrány obecné šedé a všudypřítomná káňata lesní. Přes cestu nám přelétají dva ťuhýci šedí. To už jsme ale na stanovišti za hřbitovem a naše zraky si získalo početné hejno hus, které přilétlo z polí na přistání na zamrzlou hladinu. Několik minut identifikujeme přítomné druhy a hledáme raritu. Vidíme však cca 400 hus běločelých a cca 200 hus polních. Na chvíli si půjčím Jardův stativák a zdá se mi, že vidím i bernešku. Hned se schovala mezi ostatní husy a tak jsme nemohli rozpoznat, zda je to opravdu ona a jaký poddruh. Nad hlavami nám ještě sviští kormoráni velcí a kdesi v dáli vidíme párek spících labutí velkých. Opět nasedáme do aut a popojíždíme k polím za hrází k hnojišti. Tam se paradoxně skrývá největší počet druhů a o chvilku dál konečně spatříme i raritku. Nejdříve ale zkoumáme ptactvo na hnojišti. Kromě vrabců domácích a polních tu něco do zobáku hledají i strnadi obecní nebo dlask tlustozobý. Pak nás ale zaujmou znovu letící husy. Lojsa Holub mezi nimi nachází onu bernešku a s hřejícím pocitem u srdce oznamuje, že se jedná o bernešku bělolící. Moje předchozí "halucinace" se stává pravdou. Jedna fakt byla mezi nima! Celé hejno se slétá na pole o kus dál a tak se za nimi vydáváme. Co kdyby mezi nimi byla i nějaká husa malá? Brodíme se tedy polem a mimo jiné vyrušíme 16 koroptví polních. Za horizontem vidíme námi hledané hejno a kotvíme v bezpečné vzdálenosti. Chlapi tasí foťáky a pořizují dokumentační snímky. Hejno od nás rozděloval rozkošský potok na jehož břehu sedí zhruba 30 volavek popelavých a 4 volavky bílé. Chvíli se kocháme, než všechny ptáky vyplaší tři jezdci na koních, škoda. Vracíme se k hnojišti a znovu ho důkladně obcházíme. Z dravců si všímáme poštolky obecné, která nebyla nijak zvlášť plachá, a také neúspešně lovícího krahujce obecného. Na stromech pak seděl opuštěný špaček obecný a kolem poletoval také zástupce konipase horského a bílého nebo linduška luční.
To už ale nasedáme znovu do aut a míříme k poslední zastávce na parkoviště k hrázi. Tam už ale jen sledujeme racky a kachny. U pobřeží pak prohledáváme znovu celkem blízké hejno vrubozobých, ale opět nedokážeme s přesností určit a rozpoznat kdo je kdo a co je co. A tak nám nezbývá nic jiného než jen nahrát do diktafonu co jsme všechno viděli a slyšeli. Na hodinkách odbíjí poledne a tak se rozloučíme a jedeme domů na oběd :)
berneška bělolící v hejně hus běločelých a polních
konipas bílý poštolka obecná
Všechny fotky včetně úvodní by Jaroslav Vaněk