29.5.2017
Další již tradiční ornitologický dýchanek VVT (Víkendový výzkumný tábor) pod záštitou VČPČSO proběhl v termínu od 12. do 14. května v oblasti Malé Hané na Svitavsku. Hlavní organizace se letos ujal p. Jiří Mach. Od Rozkoše vypravujeme směr Jaroměřice (naše místo ubytování) celkem dvě auta. První posádka v obsazení Jarda Vaněk, Petr Kafka a Ladislav Jasso vyráží již v brzkých ranních hodinách, těžce pracující třída v uskupení Aleš Regner, Jirka Rohlík a já pak vyrážíme až kolem 16. hodiny. Přes Jirkovy tahové zkratky a za celkem mírného provozu dorážíme na místo určení kolem 19. hodiny. To již početná banda nasává zlatavý mok ve zdejší knajpě a my se k nim bez skrupulí rádi přidáváme. Mezitím doráží postupně další ptáčkaři, až se celkový počet zastaví na sympatickém čísle 12. Pijeme jeden džbánek za druhým a k večeru se jdeme ubytovat. Zhasínat, spát, ráno se brzo vstává!
Jak už je při těchto akcích zvykem, ranní budíčky jsou nastaveny na nelichotivá čísla. Opět vstávám mezi posledními, zatímco jiní jsou již nastoupeni v autech, já teprve oplachuji ospalky ze svých očích a proklínám sám sebe, na jaký že koníček jsem se to dal. Dělíme se do třech a půl skupinek, naše je totožná se zasedacím pořádkem v autě, jak jsme sem přijeli, tedy Aleš, Jirka a já. Kousek s námi popojede i Martin Fejfar, který pak mapoval na vlastní žádost o samotě. Byl nám přidělen čtverec č. 6266dd, v němž krom lesů, luk a polí leží i obec Vranová Lhota. Zastavujeme za mostem vedoucí přes místní říčku Třebůvku. Vybavíme se na cestu a pak po stezce vyrážíme směr obec. Cesta nás žene po okraji lesa, ze kterého se ozývají první hlasy naší první hodinovky. Hned v úvodním stoupání nás lehce překvapuje počet pěnic slavíkových. Ty se ozývají snad z každé větvičky. Mezi nimi se prolínají hlasy téměř všch běžnějších zástupců leso-ptačí říše. Nás však zaujme třeba hnízdo s vejci červenky obecné nebo krkavec velký kroužící kolem lesa. Aleš hlásí kukačku, ale s Jirkou jsme trochu skeptičtější. Přestože máme naše sluchovody od pánbíčka dosti obdarované, "ku ku" jsme prostě neslyšeli. Vzniká tak vášnivá debata, kterou nám dá Aleš o něco později pořádně sežrat :). Pokračujeme dále, čas nás neúprosně tlačí k posledním minutám naší první hodinovky, na jejímž konci na nás z koruny stromů zapěje lejsek šedý - mé první letošní pozorování tohoto druhu. Jirka zahřívá svůj fotokanon a pálí objektivem sem a tam. To už máme ale odzvoněno a chystáme se na další hodinovku. Jsme těsně před začátkem obce Vranová Lhota, kde kromě hřbitovního plácku na nás frkají zpoza plotu dva koníci, pár oveček a několik koz. Český venkov tu na nás dýchá plnými doušky.
pěnice slavíková a lejsek šedý (foto Jirka Rohlena)
Jakožto pověřený hlavní zapisovatel naší expedice dělám další tlustou čáru a jedeme odznovu. Nechávám si v notýsku více místa neboť v obci je paradoxně vždycky nejvíce druhů. Jako první nás zaujmou plachtící draci (jak jim říkám), rorýsi obecní. Na vzdáleném paneláku bazírujeme nad vletovými otvory, v nichž by mohla být hnízda. Abychom však nějaká našli, asi by nebyl od věci Hubbleův teleskop. Pokračujeme dál, píšeme vrabce domácí, sýkory, strnady, jiřičky apod. Zhruba v půli obce v dáli zaslechneme žlunu. Je to ale tak zajímavý hlas, že ani zkušenosti nás všech dohromady nedokáží určit, jestli se jedná o zelenou či šedou. Přecházíme obecní můstek nad Třebůvkou, kde se Aleš snaží nalézt hnízdo konipase horského, nachází však jen samotného jedince. V tom najednou zaslechnu oné "ku-ku" a nestačím odrážet Alešovy posměvačné pohledy. Dobře no, je prostě dobrej! Procházíme druhou částí obce i hodinovky. Pokoukáváme do jakých míst zalétnou rehkové domácí, podivujeme se také nad dvěmi hnízdy jiřiček obecných. Mají je u vchodových dveří tak nízko nad zemí, že jim je vidět doslova do obýváku. To by si soudruzi z Číny pošmákli. Ještě že tu na tradiční čínskou medicínu dáme dopustit! Než vyjdeme za hranice obce, v jedné ze zahrad studujeme jistý hlas, který opět nerozpoznáme, což Aleše na další čas vyvede trochu z rovnováhy. Mně zase vyvedl z klasického vnímání pes s lidskou hlavou, který byl hned přes plot vedle. "Fuj, ten byl divnej" pomyslíme si jednohlasně. Opět počítám poslední vteřinky do konce hodinovky, když v tu se do ní vmáčkne ještě jeden druh. A z dnešního dne dost možná nejzajímavější - čáp černý. Ten krouží nad lesem vedle obce a ne a ne sednout. Když už nám z toho koukání pomalu slzí oči, rozhodneme se naší výpravu posunout zas o kus dál.
poctivé zapisování a dokumentace hnízda jiřičky obecné (foto Jirka Rohlena)
Máme před sebou poslední část ranních průzkumů, kterou započneme u trosek bývalého hradu na Vraní hoře. Vystoupáme výš a v pokřoví naháníme pěnici vlašskou, bohužel bez úspěchu. Na místě činu, kde se kdysi rozprostíraly královské komnaty, stojí jen pár oblázkových kamínků, jenž tvoří trampské ohniště. Trochu mě zklamalo, že z hrádku tu dnes stojí jen dvě malé skály asi o rozměrech 2x3 metry. Začínáme třetí hodinovku, prvním druhem je králíček ohnivý, o pár vteřinek déle pak třeba čerstvě vylétlý špaček obecný. Sejdeme prudký kopec dolů jen překvapivě bez úhony (Aleš v kroksách, já v teniskách bez vzorkované podrážky... jen Jirka je pravý skaut, vždy připraven!). To už ale prolézáme loukou kolem polovyschlého potůčku s rákosinami a zaznamenáváme např. cvrčilku říční a zelenou nebo pěvušku modrou. Zanedlouho dorazíme k autu, kde se po náročném výšlapu konečně občerstvujeme. Nad námi krouží v obrovské výšce několik dravců. Všechny určujeme jako káňata lesní. Ještě že však Jirka rád fotí. U oběda totiž při zkoumání pořízených záběrů zjišťujeme, že jeden z dravců byl včelojed lesní. Inu, i mistři se jednou...
mladí konipasi horští a kroužící včelojed lesní (foto Jirka Rohlena)
Vracíme se zpět do našeho víkendového útočiště. V hospodě dáme oběd (já nemohu odolat v menu svíčkové, kluci volí rizoto nebo vepřová kolena). Postupně se schází i ostatní naši badatelé a vyprávíme si veselé historky z natáčení... Když Jarda vytáhne diskusi o tom, jaký ptačí arsenál je dnes potkal, připadáme si jako pořádní břídilové. Pche, zítra je trumfnem... no... a netrumfli! Po obědě necháme chvíli naše pupíky odpočívat. Někteří hyperaktivci ještě volí kratičký výšlap po zdejších památkách. Já jsem mezi těmi, co se vydali za kulturou. Nejdříve byl nutný neskutečně prudký výpad nahoru, kde se rozprostíral církevní komplex Loteránská kaple s farou. Ona kaple je velmi zajímavý architektonický skvost, ale celkový dojem kazí totální ohyzda domova důchodců v těžce komunistickém stylu stojící hned vedle. Nechápu, kterej oligarcha tohle mohl schválit. Kde asi soudruzi z ČSSR udělali chybu?! No nic, vracíme se zpět na pokoje k odpolednímu relaxu, modlíme se, aby bouřka, která se rýsuje nad námi, rychle odezněla a připravujeme se na první společnou vyjížďku.
Hlavní organizátor VVT p. Mach nás zavede na rybníček, tzv. biocentrum u obce Jevíčko. Lehce poprchává, ale záhy se vyčasí a my tak můžeme obdivovat krásy zdejší krajiny. Nelze si nevšimnout atkvity bobra evropského, jenž tu načal na několika místech svou hryzací (s)pou(š)ť. Z ptáků pak pozorujeme např. moudivláčka lužního, čejku chocholatou, racky chechtavé či motáky pochopy. Pak se pomalu vracíme k autům a míříme na další část výpravy. Ta bude mít dvě stanoviště. První je kdesi v lesních kopcích, kde se v jedné části rozprostírá krásný výhled do krajiny. Z něj je vidět i velká kolonie hnízdících volavek popelavých. Ta je ukryta v lesním svahu, což je poměrně netradiční místo. Rozložené stativáky kolegů míří tím směrem a snaží se shodnout na celkovém počtu. Ty se rozchází v číslech od 26 - 30 (asi). Větší vzrušení však přináší dravci poletující na obloze. Pozorujeme páreček ostřížů lesních stoupajících ve větrných proudech, kteří nám představí i svůj lovecký um, když jeden z nich uloví vlaštovku a za letu ji porcuje. Dalším zajímavým dravcem v oblacích jsou kroužící včelojedi lesní. Jejich určení nám potvrdil specialista na dravce a všeobecně všechny ptáky - Petr Kafka. Nad jeho ornitologickým okem jsem jen bezmezně žasl. I přes nádhernou podívanou se soukáme zpět do aut a míříme dolů do údolí, abychom se volavčí kolonii přiblížili na co nejmenší vzdálenost. Parkujeme u malého rybníčku nedaleko Plechtince. Část skupinky míří do polí vstříc výhledu na volavky, jiní zůstávají u hráze rybníčku a lelkují (jsem mezi nimi). V dáli už se znovu bouří a počasí nevěstí nic dobrého, proto po nějakém čase opět balíme kufry a míříme domů - konečně na pivo! Příjemný večer plný piva, vína a jídla, který jsme zakončili až v pozdních hodinách. V noci jsem pak zazářil svou polo opilou, polo náměsíčnou eskapádou, kdy jsem k překvapení všech vyskočil uprostřed hluboké noci z okna, abych vyprázdnil svůj měchýř :D Raději si ale detaily z této historky nechám pro sebe :D
ráz zdejší krajiny u Městečka Trnávka (foto Michal Staně)
Náročné ráno nám začíná opět po 6. hodině. Balíme věci a uklízíme své teple vyhřáté postele, abychom podnikli poslední výpravy v rámci VVT. S klukama míříme do obce Radkov, kde nás obklopují jak jinak než lesy a pole. Ještě předtím však stavíme u zřejmě bývalého mlýna, kde pozorujeme hnízdícího krutihlava obecného, pod nohama nám prosviští ledňáček říční (první pozorování letos !!!) a z rákosí cvrčí cvrčilka zelená. Míříme dál - začínáme svou první a zároveň i poslední nedělní hodinovku. Z lesa se ozývá datel černý, u malé včelařské chatky pak vidíme letošního prvního ťuhýka obecného, kamsi do korun stromů zalétá i pěvuška modrá s potravou, kolem nás se ozývají nespočty lesních hlasů. Vylézáme na vršek lesa a po jeho okraji míříme dál, když v tu se z pole hlas "pět peněz, pět peněz". Ano, je tu křepelka polní. Velmi příjemné zakončení naší mapovací práce, pozdravíme se s ní a pomalu míříme zpět k vozu. Tam probíhá očista těl, převléknutí se, pozdravení zdejšího hovnocucu, který čerpá to málo vody z potoka a jede se domů. Po cestě ještě stavíme na svitavských rybnících Nový a Hvězda, kde ale kromě několika labutí a pózující kukačky nic zajímavého neevidujeme. Proto se rozhodneme nezdržovat se hledáním senzací a za parného dne jedeme do své domoviny. S ohledem zpátky musím opět konstatovat, že letošní VVT se vyvedlo, poznal jsem nové lidi, se starými známými se zas po nějaké době viděl a nabral další drahocenné zkušenosti. Díky a zase za rok!
Úvodní fotky Jirka Rohlena