03.05.2016
Na poslední dubnový víkend, resp. sobotu, byla naplánovaná tradiční akce, která se v podobných termínech odehrává po celé republice, a to vítání ptačího zpěvu. Pro tuto akci se rozhodla i Východočeská pobočka společnosti ornitologické. Akce se odehrála kde jinde než na VN Rozkoši a vedení se ujal zkušenostmi ostřílený a ornitolog Jarda Vaněk, pro nějž je nádrž druhým domovem. Sekundoval mu znalostmi nabitý Lojza Holub, který přítomným prozrazoval nejednu zajímavou informaci. Celé akce se zúčastnilo na 12 lidí, kteří se v průběhu měnili, někdo odešel, jiný přišel (např. další významný ornitolog p. Gedeon Kašpar).
Sraz byl naplánován na tradiční 8. hodinu ranní na parkovišti v obci Šeřeč. Pak se pokračovalo na startovací čáru k děličce. Před odchodem k ní nás zaujal hned první hlas, který patřil žluvě hajní, což se prokázalo jako jedno z nejranějších pozorování tohoto druhu na lokalitě. Před příchodem k vodní hladině na sebe ještě upozorní slavík obecný. To už ale stojíme u výhledu na nádrž a poprvé tasíme dalekohledy a stativáky. Na hladině se toho moc neobjevuje, možná až na několik kousků potápek roháčů. Své zraky tak upínáme spíše k rackům a rybákům, kterých tu je požehnaně. Nejvíc nám dělá radost velmi početná hejna rybáků černých (cca 330) a racků malých (cca 200). Hledáme mezi nimi i jiné vzácnější druhy, ale prozatím marně. Hlavním cílem je však pro nás konipas citrónový, který tu byl pozorován den předtím. Za celou dobu vycházky se nám ho ale spatřit ke vší smůle nepodařilo. To už se ale k naší skupince připojuje pán Kašpar, který hned po svém příchodu informuje, že po cestě k nám spatřil zřejmě rybáka malého. Cestou zpátky jeho pozorování potvrzujeme a máme tak první větší raritku dne. Další na sebe nenechala dlouho čekat a na vodní hladině spatříme osamělého jedince potáplice malé. Za ní se v dálce ještě plaví 7 potápek černokrkých.
(hejno rybáků černých)
To už jsme ale zpět u svých aut a popojíždíme o kus dál. Procházíme malými lesíky a remízkami, když míříme na východní břeh. Cestou narazíme např. na bramborníčky hnědé nebo samici lejska černohlavého. Dostáváme se k rákosí u pobřeží, kde skupinka přede mnou hlásí výskyt moudivláčka lužního. Jelikož jsem byl mezi posledními, můj jeden z letošních cílů mi zprvu utekl. A tak zatímco všichni již prozkoumávají hladinu, já se vracím na místo činu, abych ho spatřil. Bohužel se mi nedaří a tak se připojuji zpět ke skupince. Ke vší smůle se mě ptají: "Viděl jsi ostříže? Teď tu letěl." No, co myslíte, neviděl a tak mě další vcelku vzácný druh proklouzl mezi prsty. Taková smůla se se mnou vezla i při pozorování rybáka malého na děličce. Jeho pozorování jsem si ale vynahradil právě zde. A protože mě chtěl Jarda ještě jednou potěšit, vytáhl mobil a zahrál moudivláčkův hlas, čímž ho k mému štěstí úspěšně přilákal a mou hořkost nad únikem ostříže lesního trochu osladil. Pomalu se vracíme zpět k autům, když zvolíme cestu polem okolo hnojiště. A ještě že tak! Před námi se totiž zjeví další raritka - linduška rudokrká. Zanedlouho zjišťujeme, že jsou tu dva kusy - pár a nelítostně míříme optikou, abychom pořídili dokumentační fotky. Lindušky nejsou nikterak plaché a my jsme tak odměněni vzdáleností jen několika málo metrů. Potom se krásky odebraly kamasi do polí a my jdeme dál.
(linduška rudokrká)
Jsme u aut a jedeme zpátky na děličku, dnes ještě jednou. To už ale naše skupinka prořídne a na poslední fázi výletu putujeme už jen čtyři. Před námi se rozprostírá krásné ptačí safari. Mimo několika tisícihlavého hejna hnízdících racků chechtavých také pozorujeme páreček husic nilských, tři zástupce kolihy malé, 7 jespáků bojovných a min. 10 pisíků obecných. Mimo několik dalších běžnějších druhů je to asi vše a tak je v 15:00 čas pomalu ukončit naši dnešní úspěšnou štaci.
Tímto dnem jsem také překonal svůj osobní rekord. Překonal jsem totiž svůj loňský rekord v počtu pozorovaných druhů v jednom roce. Loni to bylo za celý rok 104 druhů, dnes to bylo již 116 a to teprve uzavíráme první třetinu roku.
úvodní fotka - hejno racků malých
všechny fotky by Michal Staněk