07.06.2016
Poslední květnový víkend proběhla každoroční úspěšná akce VVT (Výzkumně vzdělávací tábor), tentokrát na Skutečsku. Akce se koná pod záštitou Východočeské pobočky České společnosti ornitologické (VČPČSO). Začátek byl naplánován na pátek 27.5. v podvečerních hodinách na základně, kterou nám byla bývalá mateřská škola v obci Vrbatův Kostelec. Hlavní organizátor Jaroslav Vaněk se však v okolí pohyboval již od ranních hodin, aby jako správný vůdce zařídil vše potřebné a promyslel nadcházející vycházky. Celkem nás bylo 12 zarytých ornitologů z řad profesionálů, poloprofesionálů či amatérů, kteří se jednoho krásného dne stanou právě těmi prvními jmenovanými.
Na akci se chystám i já a vůbec poprvé jedu na výlet za ptactvem na více než jednodenní záležitost. Domlouvám se s Jirkou Rohlenou, kterého kolem 15. hodiny nabírám v Dobrušce a společně razíme směr Skuteč. Ještě předtím se však stavujeme na rybník Drnov, který se nachází v bezprostřední vzdálenosti od našeho startu. Jedeme tam za účelem spatřit volavku stříbřitou. To se nám daří ještě než vůbec vypnu motor svého černého Suzuki. Jirka ji tu viděl ráno a tak chtěl potěšit i mě, abych si udělal další zářez na pažbu. Plížíme se houštinami a fotíme, dokud nechytáme křeče na prstech od spouště. Na druhém břehu se ještě snažíme neúspěšně identifikovat číslo na kroužku čápa černého a když odletí, odletíme i my.
1. DEN (pátek)
To už ale sedíme v autě na trase Dobruška - Skuteč a trochu nás děsí prognóza počasí z norských meteo serverů, kterou si koutkem oka potvrzujeme na obloze. Z dálky to vypadá, že nad naším cílovým střediskem vydatně krápe a ani nám se nějaký ty kapky nevyhýbají. Pak se ale obloha umoudří a nevlídné mraky protnou sluneční paprsky. Zanedlouho dorážíme do finiše, kde už na nás čeká část naší party. U stolku na terase čekáme na další část naší výpravy, která postupně doráží v krátkých časových intervalech. Jsme všichni a tak zavelíme k večeři, kterou obstaral oheň a buřty. Při té příležitosti prohlížíme mapy a plánujeme, kam se zítra pojede. Při západu slunce se jde na krátkou procházku za hranici obce, kde za odborných popisů pozorujeme např. kukačku obecnou nebo cvrčilky říční. Slunce už padá únavou za kopce a nám nezbývá nic jiného, než se vydat ještě na jednu výpravu - zvlažit jazyky tekutým chlebem. Pár odvážlivců začalo Pernštejnem, ale přece jen končilo Kozlem :D Příjemný večer si ještě zpříjemňujeme pohledem na noční oblohu a díky znalostem Jirky Rohleny, můžeme vidět některé planety naší sluneční soustavy, např. Mars či Jupiter, ale také stanici ISS. Paráda! Konec! Jde se spát!
(část účastníku VVT Skutečsko 2016 - foto J. Rohlena)
2. DEN (sobota)
Ráno se budíček hlásí už kolem 5:30. Při rychlé snídani na terase se osazenstvo dělí do několika skupinek, z nichž každá bude mít na starost mapování určité lokace. Jsem přidělen do tříčlenné skupinky s Jardou Vaňkem a Jirkou Rohlenou a naše kroky směřují do malebného Anenského údolí, kde začínáme naši první hodinovku. Hned při otevření dveří od auta slyšíme několik známých hlasů, např. sýkoru uhelníčka, sýkoru parukářku, hrdličku divokou, sedmihláska hajního, konopku obecnou, budníčka lesního apod. Kolem 11 hod. se vracíme na základnu a čekáme na další opozdilce z jiných skupin. Poté míříme na společný oběd do Skutče. Na náměstí ještě zjišťujeme hnízdění malé kolonie kavek obecných. Když dojídáme svíčkovou a kuřecí medailonky, vypravíme se na společnou vycházku na rybníky Hořička, Žďár a Petráň. Zde pozorujeme jako nejzajímavější druh osamělého jedince rybáka černého, ale také 3 páry potápek roháč, poláky chocholačky a poláky velké, z rákosí se pak ozve např. chřástal vodní. Krom dalších běžnějších druhů už nic neshledáme a míříme do lesů, najít údajné hnízdo čápa černého. Cestou ještě v osadě Majlant, patřící k obci Miřetice, slyšíme ze zahrady hlas krutihlava obecného. To už ale parkujeme na jedné z lesních cest a míříme do hlubin lesů. Po krátké chvíli pozorujeme podezřelé hnízdo a kontrolujeme, co za druh se v něm skrývá. Vidíme jen kousek hlavy mláděte v prachovém peří, ale nedokážeme s přesností určit. Otázku rozluštíme zhruba po 15ti minutách, kdy jeden z nás najde v okolí pod hnízdem péro káněte lesního. Naše determinace je tedy jasná. Žádný čáp! Část skupinky se vrací k autům, 4 odvážlivci včetně mě za přítomnosti bouřkových zvuků odchází odhodlaně dál hledat další hnízdo. To po chvíli nacházíme, ale je prázdné. Cestou ještě narážíme na další zajímavé hnízdo, tentokrát ale doupných druhů. Na jednom stromě jsou nad sebou hned 3 ideální dutiny. Snažíme se jejich obyvatele vylákat zajímavou metodou - odíráním klacku o kmen stromu, žádná hlava ale nevykoukla a tak se přítomnosti např. kulíška nejmenšího neradujeme. Míříme zpět k autu a frčíme na základnu. Večer opláchneme jazyky opět v místní knajpě. I když jsme již nic závratného neviděli, o jednoho "ptáka" jsme ale málem přece jen nepřišli. Místní naháč si ho zakrýval, když k podivu všech domorodců i nás, procházel po místní komunikaci :D
3. DEN (neděle)
Ráno opět budíček v pro mě nestandardní hodinu. Někdo už nemá síly, Jarda, Jirka, Petr a já, však míříme do vedlejší vesnice nakouknout do místního zalesněného krpálu na jehož jedné straně se zakončuje skálami. Scházíme dolů po stezce a posloucháme všudypřítomné hlasy. První větší překvapení však pro nás nepředstavují kupodivu ptáci, ale jiný zástupce živočišné říše. Jsou jimi mloci skvrnití, kterých tu v součtu napočítáme možná na 50 ks. Mloka vidím ve svém životě vůbec poprvé na vlastní oči ve volné přírodě. Kluci fotí o sto šest, já blbec si samozřejmě foťák nechal na základně. Když vyjdeme z lesa, naše zraky se upínají na ony skály. Jarda se zeptá Petra: "Co myslíš, je tohle na vejra?". No, netrvá dlouho a Petr svým zkušeným okem opravdu najde sedícího výra velkého na římse skály. Nemůžeme se ho svými dalekohledy nabažit, kluci zase zahřivají své zrcadlovky a já vidím další nový druh. V podstatě je to moje teprve druhá sova ve své birdwatcherské kariéře. Krásné zakončení celé akce. Procházíme ještě kolem polí, ale nic tak skvělého už nevidíme. Vracíme se tedy k autu plni nádherných dojmů. Je 9 hod. a odevzdáváme klíče od apartmánu, loučíme se s kolegy a pomalu míříme do svých domovů.
(výr velký - foto J. Vaněk)
(mlok skvrnitý - foto J. Rohlena) (Jarda Vaněk a Petr Kafka - foto J. rohlena)
Celá akce se nesla v poklidném a přátelském duchu. Počasí jsme si také nemohli vybrat lepší. Krom krátkého sobotního podvečerního deštíku, nám slunko brnkalo na záda a my si tak mohli vychutnat ničím nerušené pozorovatelské chvilky. Za rok zase nashle!