14.02.2019
Středa pro mě byla ve znamení volného dne a tak než abych vyležel v posteli důlek, rozhodl jsem se zaskočit do přírody a jako správný workoholik se opět věnovat ptákům. Po předešlé domluvě s Jirkou jsem se rozhodl, že navštívím jeho revír, v němž jsem nikdy pořádně nebyl. A protože bych se byl schopen ztratit, vyzvedávám Jirku ve 14:00 v práci a bude mě doprovázet.
Naše cesta vede především na Černíkovický rybník, kde se už nějaký ten týden zdržuje sameček kachničky karolínské. Tento druh mi v seznamu chybí a tak doufám v navýšení počtu druhů na č. 223. Rybník je zamrzlý a jen zřídka se objevují roztáté kaluže na svršku ledu. Houf kachen divokých se však zdržuje na přítoku přes silnici. Na úzkém potůčku jímž prorůstá husté rákosí je však nález odlišného druhu velmi obtížný. Kachen je tu aspoň stovka. Nakonec se nám ho přece jen podaří vypátrat a po pořízení obrazových záznamů s úsměvem na rtech odcházíme. Na chvíli ještě navštívíme kus lesa v severní části rybníka, kde dám bubnují a prozpěvují šplhavci - strakapoud prostřední a datel černý. Pátráme i po sýkořicích vousatých, ale jejich přítomnost se nám dokázat nepodaří.
Čas utíká a pomalu, ale jistě se dnešní viditelnost chýlí ke konci. Rozhodneme se ještě přibrzdit v lese u Voděrad, kde evidujeme další hlasy sýkor - uhelníčka a parukářky. Pro mě to jsou první pozorování v letošním roce. Ze stromů se s námi ještě rozloučí kvíčaly a strnadi obecní a my můžeme odjet domů. Na závěr bych ještě upozornil na 2 páry koroptví polních, kteří se pásly na polích mezi Bílým Újezdem a Byzhradcem. Vidět je v přírodě se totiž pomalu stává výjimečným momentem!
Úvodní foto Michal Staněk