10.04.2017
Každoroční akce pořádaná VČPČSO ve spolupráci s Povodím Labe byla pro letošní rok datována na sobotu 8.4. Počasí se oproti loňsku mírně polepšilo a chvílemi nám dopřávalo i příjemně teplé hodnoty. Scházíme se na tradičním místě v Domkově v o trochu řídčejším počtu než minule. Není to však nic zdrcujícího, protože je oproti miulým letem odpadků znatelně méně. A tak nám sbírání předmětů doličných zabere ani ne 2 hodiny.
Tím nám vzniká více času pro naši největší vášeň - pro ptáky. Ještě než však vyrazíme na děličku, uděláme provizorní kemp na poli u jednoho z východních břehů a opekáme si na připraveném ohni špekáčkovou svačinku. Pan Volf kousek od nás v křovinách roztáhne sítě a udělá ukázku kroužkování. Celkem se podaří chytit dvě červenky obecné, dvě sýkory koňadry a jednoho budníčka menšího. Zpívajícího moudivláčka lužního se ale do stíě polapit nepodařilo.
P. Volf s chycenou červenkou obecnou Provizorní tábořiště (foto J. Rohlena)
Kolem 12. hodiny se část výpravy pomalu rozloučí a zbytek míří na děličku, kde je toho z ptačí říše k vidění asi nejvíce. Tam se k nám připojí i Aleš Regner a tak můžeme všichni společně zkoumat co všechno nám plave na hladině. Jako první nás zaujme samec morčáka prostředního, kterých posléze napočítáme celkem 10. Nejvíce nás však zaujme hejno potápek černokrkých, které se mačkají v těsné blízkosti k sobě. Přestože jsou poměrně daleko, kluci jejich počet, i díky mravenčí práci počítáním pomocí pořízených fotek, stanoví na neuvěřitelných 78, což je krom výjimky z roku 2012 nejpočetnější hejno za posledních 17 let (dle statistik z birds.cz). Abychom je viděli lépe, přejíždíme později ke kostelu ve Lhotě, kde se však lepších podmínek nedočkáme - jsou stále velmi daleko. Ještě předtím ale míříme dál po hrázi a na hladině spozorujeme ještě např. potáplici malou, lžičáky pestré či ostralky štíhlé.
Část hejna potápek černokrkých (foto J. Rohlena)
Na děličce za námi zavítají i dva konipasi luční, kulík říční nebo jespák obecný. To už jsme ale u závory a tím naše cesta k poloostrovu končí. Dál se nedostaneme. Důvod je prostý - je zde totiž největší hnízdní kolonie racků chechtavých. Hledáme mezi nimi i jiné druhy racků a zanedlouho se nad námi objeví páreček racků černohlavých. Na březích u několikatisícového hejna racků se kromě kormoránů velkých vyhřívají i tři husice nilské. Najednou nám nad hlavou přelétává dravec, který v nás vyvolá menší komunikační přestřelku. Někdo tvrdí, že se jedná o motáka pilicha, jiní že je to velmi světlá forma samce pochopa. Dokumentační fotka však ukazuje spíše k pochopovi čímž se "senzace" vylučuje. To už ale míříme zpět k autům a popojíždíme ke zmíněnému kostelu. Tam zkouším foťák, který mi půjčuje Jirka Rohlena a pořizuji první fotky kachen :) Na závěr nám ještě zapózuje lovící orlovec říční, jenž je okamžitě po ulovení trofejního cejna atakován racky. Zde už naše cesty ale definitivně pro dnešek končí a kolem 15. hodiny nasedáme do vozů a míříme do kldiu teplých domácností.
Husice nilské, v pozadí racci chechtaví (foto J. Rohlena)
Úvodní fotka Jarda Vaněk