02.03.2019
Když se v uplynulých dnech objevil na Avifu záznam o pěnkavákovi sněžném (článek zde), ihned mě pohltila myšlenka zajet si za ním také. Přece jen je to velmi raritní druh, který v naší republice už nemusím taky nikdy vidět. Samotnému se mi ale jet nechtělo. Mé choravé auto by mě tam už asi nedovezlo, nebo alespoň jsem to nechtěl riskovat, a kdyby přece jen ano, určitě bych zabloudil. Kluci, s kterýma na podobné výlety většinou jezdím, byli buď pracovně vytížení nebo nemocní. A tak jsem počítal i s tím, že se už na Šumavu nepodívám. Pak ale přišla spása z nebes, téměř doslova. Můj dvoumetrový šéf Michal Podhrázský mi zavolal, že ve čtvrtek mi nařizuje dovolenou a jedem na něj spolu! Jeli jsme poslední únorový den, možná už trochu na blind, protože poslední záznam o pěnkavákovi byl z 23.2., tedy pět dní před naším tripem.
Odjíždíme brzo ráno (ve 4:30) ze Dvora Králové, resp. Vlčkovic. Na hraniční přechod ve Strážném přijíždíme kolem 9. hodiny. A hned nám začíná to pravé dobrodružství. Těsně za hranicema nás předjíždí německý policejní opel a směrovkama nás navádí ke krajnici. Mladí policisté, muž a žena, se vyptávají, kam máme namířeno a co tam jedeme dělat. Následně probíhá kontrola nejen dokladů, ale i zavazadel. Prohledávají vše v kufru, dokonce i v kastlíku, ve dveřích apod. Asi jsme díky svým neostříhaným vousům nevěrohodné osoby, přesto kontrolou procházíme bez jediného neduhu a míříme na parkoviště pod Třístoličníkem. Ten také kontrolujeme jako první, včetně okolí chatky. Zde však kromě křivek obecných a čížků lesních neshledáváme nic neobvyklého. Z německé strany na nás ale kráká ořešník kropenatý. Je to úplně můj první ořešák, ten, který mi v ČR tak chybí a kterého hledám po všech čertech! Bohužel ho však zapisuji jen do World Listu. To už se ale psychicky připravujeme na dlouhý a náročný výšlap, pod nohama nám odpočívá dvoumetrová vrstva sněhu. Díky početným davům turistů jsou však stezky vyšlapané.. a ušlapané. Boříme se jen po kolena, většinou však po kotníky.
křivka obecná - samec (foto Michal Staněk)
Po zhruba 1,5 km nás čeká první vrcholek - Trojmezná. Právě zde jsou hlášeny téměř všechny výskyty pěnkaváka. Nemáme tu však o něj zájem pouze my. S foťákem tu čeká p. Roudný, který se spolu se svou partnerkou a jejich psem vydali pořídit jeho fotky. Už tu na něm byli, dokonce ho i viděli, ale záznamy nepořídili. A tak tu dnes zkoušeli štěstí podruhé. Už tu nějakou dobu čekali a přesto ptáka nespatřili. To nám trochu sebralo vítr z plachet, což je vlastně velmi paradoxní. Vítr tu totiž foukal sílou orkánu, sotva jsme se místy udrželi na nohou. Nicméně se oba kolegové stali takovou naší spojkou. My vyrazili dál na Plechý a byli jsme s nimi domluveni, že kdybychom ho někde viděli, dáme si navzájem vědět. Míříme tedy další 2 km těžkým terénem na Plechý. Další z míst jeho pozorování. Vítr tu začíná nabírat ještě více na intenzitě a nás začíná sžírat myšlenka, že v takovým počasí tu prostě být nemůže. Slunko pálí, o tom žádná, však jsme si díky absenci krému spálili pěkně držky, ale vítr tu je abnormálně silný. Vyšplháme na Plechý, prohlížíme všechna skaliska a jejich pukliny, ale pěnkavák nikde. Ani kolegové z Trojmezné se po hodině a půl neozývají a my tak podléháme těžké skepsi. Vracíme se s ponurou náladou zpět na Trojmeznou. Na chvilku nás vystraší podezřelý pěvec, nakonec však usuzujeme, že to byla pěnkava jikavec. Přeletují tu také holubi hřivnáči a několik krkavců velkých. Jsme na Trojmezné, opět prohledáváme všemožné balvany a jejich skrýše, ale opět bezvýsledně. Cesta je únavná a bolavá, přesto ještě zkusím poslední záchranný bod - opět se vydám krpálem na Třístoličník, Michal to vzdává a čeká na mě dole na lavičce. Jsem však opět neúspěšný a tak po bezmála 6 hodinách pátrání je konec, tečka, nemáme ho!
Cesta na Šumavu za pěnkavákem tak byla pro tentokrát neúspěšná. I to jsou stinné stránky birdwatchingu, i o tom to prostě je. Najeto téměř 700 km, nachozeno asi 15 km. Tak zase někdy příště, třeba tu za 40 let ještě budu :)