Latinský název: spheniscus demersus Stupeň ohrožení: ohrožený Řád: tučňáci Čeleď: tučňákovití Výška: 60-70 cm Rozpětí: - Váha: 2-4,5 kg Věk: 10-15 let (v zajetí až 30 let) Snůška: 1-2 vejce Inkubace: 36-41 dní

 

 

 

Jedná se o střední typ tučňáka a pohlavní dimorfismus mezi pohlavím je jen nepatrný - samice bývá o něco menší a lehči než samec. Dospělí jedinci mají černý obličej, čelo a šíji. Obličej je obkroužený širokým bílým lemem zasahujícím až na břicho. Nad očima a zobákem má neopeřenou část zpravidla růžové barvy. Jedná se o žlázy, které mají funkci termoregulace a pomáhají tučňákům v horkém počasí. Čím je jeho tělesná teplota vyšší, tím více se nahrne do této části množství krve a ta je následně okolním vzduchem ochlazena. Na hrudi a po stranách břicha má černý široký pruh, křídla jsou černá. Břicho má bílé s černými fleky. Každý jedinec má fleky různě rozvrhnuté a každý je tedy jedinečný, podobně jako lidské otisky prstů. Zobák je silný, hluboce posazený a většinou černý. Ocas je krátký a silný a na pevnině slouží jako podpěra. Mláďata jsou od dospělých snadno rozlišitelná. Má jinak definovaný vzor a zbarvení je břidlicově modré až tmavě šedé. Postupně hnědne a dospělý vzor opeření získá zhruba ve druhém roce života. Hlasový projev se nápadně podobá oslímu. 

 

Obývá pobřeží jihozápadní Afriky, převážně opuštěné ostrůvky. Na pevninské části hnízdí na několika málo lokalitách v Jihoafrické republice a Namíbii. Výjimečně se může v době migrace nebo nevyhovujících podmínek zatoulat i severněji - na východě k Mosambiku a na západě až k Angole či Kongu. Největší hnízdiště se nachází na ostrůvcích Robben, Dasen či Dyer. V současnosti (2019) se jejich počet odhaduje na 50 000 dospělých jedinců (s mláďaty až 80 000) a trend je bohužel stále klesající. Proto je klasifikován jako ohrožený druh. Ještě na začátku 19. století se jejich počet odhadoval na 4 mil., o 100 let později na 1 mil. Kvůli nadměrnému rybolovu ze strany člověka (vlečné sítě, ztráta potravy apod.) a jiných nástrah jejich počet klesl k roku 1980 na pouhých 60 tisíc jedinců. Díky různým ochranářským projektům se jejich stav podařil zvednout na cca 220 000 jedinců k roku 2005. Pak se ale jejich populace zastavila a opět začala klesat. 

 

Výskyt v ČR: žádný

 

Tučňáci brýloví jsou monogamní druh a páry tvoří většinou na celý život. Partnera vymění jen v případě, že opakovaně selžou při výchově mláďat nebo v případě úhynu jednoho z nich. Hnízdo je velmi jednoduché, většinou důlek z nashromážděných kamínků a bývá ukryto ve skalních štěrbinách, pod kameny, spadlými kmeny nebo jinou vegetací, tak aby bylo chráněno před spalujícím Sluncem či predátory. Samička snese zpravidla 2 vejce a po dobu sezení (36-41 dní) se na snůšce střídají oba partneři. Mláďata po vylíhnutí tráví 80-120 dní na hnízdě, přičemž jsou opět krmeni oběma rodiči, kdy jeden vždy hlídá a druhý loví. Po zhruba 4 měsících je rodiče opustí a vydají se až do další hnízdní sezóny, vyjma krátkého přepeření na souši, na otevřené moře, výjimečně však mohou zahnízdit i podruhé. Jakmile rodiče mláďata opustí, jsou plně odkázána sama na sebe. Přepeřující jedinci včetně mláďat jsou v tomto období zvláště zranitelní. Jelikož nemohou několik dní do vody, tak hladoví nebo čelí slunečnímu záření. Stávají se i snadnou kořistí jejich největšího přirozeného predátora, jímž jsou lachtani, zřídka kdy i žraloci či kosatky. Na souši to pak mohou být volně žíjící psi a kočky, ale také racci, krysy či promyky.

Díky pádlovitým křídlům jsou pod vodou velmi zdatní lovci, kdy dokáží vyvinout rychlost 10-13 km/h, přičemž mávnou křídly 3x za sekundu. Nejčastěji loví v hloubce okolo 20 m, ale spatřen byl i v hloubce 130 m. Vyšší tlak vody v hloubkách vydrží díky jeho válcovitému tělu. Dokáže zadržet dech až na 3 a více minut, rekord byl 4 minuty a 58 sekund. Mezi jeho kořist patří nejčastěji menší druhy ryb jako např. sardinky, sledi, sardele, kranasové apod. Nedílnou součástí jejich jídelníčku jsou i korýši či hlavonožci. Denně tučňák brýlový spotřebuje kolem 500 g potravy, v době hnízdění to může být až dvojnásobek.