06.07.2023
Dlouho očekávaná cesta na britské ostrovy, přesněji do Skotska, se stala skutečností v období 23.6. - 2.7. letošního roku. Kamarádovi, který se sem odstěhoval zhruba před 7 lety, jsem ještě před jeho odjezdem sliboval návštěvu jeho nové domoviny snad každý rok. I vlivem několika faktorů, jakým byla třeba covidová pandemie, se to konečně podařilo až letos. Společně s mojí přítelkyní tak nasedáme v pátek v 9 hod. ráno na letadlo a z Prahy si to míříme do Edinburghu. Let trvá kolem 2 hodin a kromě jedné menší turbulence vše probíhá na jedničku. Jsme tady, SKOTSKO!
1. DEN (23.6.)
Po přistání nás kamarád vyzvedává v Edinburghu na letišti a společně míříme autobusem do Glasgow. Zde probíhá krátká procházka na místní vlakové nádraží, odkud se společně se ScotsTrail přesouváme do Johnstonu - malé předměstské městečko (cca 15 tis. obyvatel). Tam nás ještě vyzvedává taxi a odváží přímo před kamarádův byt, kde bude naše hlavní základna. V typickém britském počasí, což je vítr a déšť, mě zaráží první věc. Odpadky! Nejen po celém Johnstonu, ale třeba už i v Glasgow, se všude válí bordel - na ulicích, na zahradách, v obchodech. Člověk by si řekl, jak je to v tak bohaté a vyspělé zemi vůbec možné, ale místním je to evidentně úplně jedno. Nezřídka jsme byli svědky, jak si lidé bez jakéhokoliv pocitu viny odhodí odpadek na zem, třeba před svým krámem, nebo jak cyklista odhodí do křoví prázdnou petku. Na vině samozřejmě mohou být i přírodní živly. Díky tomu, jak tu stále fouká, vítr převrátí popelnice, které ani kolikrát nemají víko nebo které s oblibou navštěvují a roznášejí místní rackové a krkavcovití. Tím se dostávám k prvním druhům, které jsem měl možnost vidět. Nejběžnějšími racky tu jsou racek stříbřitý a racek žlutonohý, kteří jsou téměř všude. Následují je kavky, havrani, vrány černé a šedé aj. Před večerní grilovačkou na uvítanou se jdeme projít nad město, do místa zvaného Windy Hill. Pozoruji zde 22 druhů, ale osazenstvo je zde stejné jako u nás. Vracíme se zpět, pogrilujeme, popijeme, vymyslíme plány na zítřek a jdeme poprvé spát do skotské noci. V tomto období je zde noc poměrně krátká. Slunce zapadá kolem 23. hodiny a opět vychází už kolem 2-3. hodiny ranní.
2. DEN (24.6.)
Na dnešní den máme připravenou cestu k pobřeží. Ještě předtím ale vystupujeme u Lochwinnochu - ptačí rezervaci s krásným centrem. Jedná se o jezero s řadou menších zálivů a rameny obrostlými rákosím a keříky. Z první pozorovatelny, přímo nad hlavním centrem, pozoruji kolem 80 ex. bernešek velkých, dospělou slípku zelenonohou krmící mládě, či několik čejek chocholatých. Potěší i dva samci čírky obecné. O kus dál, na další pozorovatelně, zaslechnu hlas chřástala vodního či zpěv několika rákosníků proužkovaných a strnadů rákosních. Potkávám se zde i s jedním místním správcem a jedním dalším ornitologem, kteří mi předávají informace nejen o místní populaci ptáků, ale dávají i nějaké tipy na lokality na severu Skotska, kam zamíříme o pár dní později. Asi po dvou hodinové procházce opět nasedáme na vlak a jedeme do Troonu - pobřežního městečka s krásnými plážemi. Ty jsou nejen písčité a připomínající dovolenou někde v Řecku, ale také kamenité s menšími útesy vystupujícími do moře. Právě tam se setkávám s prvními kajkami mořskými na ostrovech. Jsou to dvě samice hovící si na jednom z útesů. V těsné blízkosti pak eviduji jednoho rybáka severního, mezi ním pobíhají hojní ústřičníci velcí. Stále však hledím na širé moře a pátrám po terejích bílých. Netrvá dlouho a jednoho vidím v dáli nad mořem. Mám první lifer a už tak dobrá nálada se ještě zlepšuje. Tu umocní i další pták, jehož jsem si před cestou sem označil jako cílový. Je jím linduška skalní. Zprvu jsem ji pokládal za luční, kterých tu je mimochodem taky dost, ale zpětně dle fotek a pomoci mého kamaráda v Česku, který mi s určením pomohl, jsme ji mohli určit právě za skalní. Docházíme k přístavu, kde mezi loděmi tokají alkouni obecní. Pláž střídá ještě krásnější písčitá pláž, na níž z dálky vidím velké smíšené hejno - je zde asi 50 ústřičníků, 19 rybáků severních, desítky racků chechtavých a 1 břehouš černoocasý. Počasí je dnes báječné. Brouzdáme se mělkou a teplou vodou, sluníčko nám pálí do těl a tajně se modlíme, aby nám to tak vydrželo po celou dobu pobytu. V moři ještě zkoumáme vyplavené medúzy, kraby poustevníčky a další všemožné mušle a schránky korýšů.
Jedna z pláží v Troonu a jeden z jejich obyvatel - rybák severní
3. DEN (25.6.)
Dnes máme předem naplánovaný přelet do irského Dublinu. Ani tady jsem na ornitologii nezanevřel. Více v samostatném článku.
4. DEN (26.6.)
V dopoledních hodinách se vracíme z Dublinu domů. Někdo dospává spánkový deficit, někdo jde třídit ptačí fotky na počítač - hádejte, kdo je kdo :) Po vydatném odpočinku vyrážíme do centra Glasgow. Malebné metro nás dováží na jedno z nejhezčích míst ve městě, zdejší botanickou zahradu. Prohlížíme velkou kolekci všemožných druhů z rostlinné říše a vydáváme se parkem na další zajímavou atrakci. Jsou jimi veverky popelavé. Těch je v celém parku plno a nechají se krmit z ruky námi zakoupenými oříšky. Zážitek je to na jednu stranu úžasný, ale když si člověk uvědomí, že jsou ony veverky nepůvodním, uměle vysazeným a invazivním druhem, kazí mu to trochu radost. Jsou totiž o něco větší a agresivnější než původní veverky obecné, kterým dělají velké populační problémy. Více oříšků než veverky nám ale sežerou drzí holubi. Když si z vás ale udělají strom a lezou vám po rukou a na hlavě, a hlavně když vás ani jednou nepokálí, jste schopni jim to i odpustit. Pomalu míříme zpět domů a cestou se zastavujeme občerstvit ve dvou podnicích. Jedním je klasická místní hospůdka, kterou jsem vždycky toužil navštívit. Je to ten typický pajzl s temnými místy, kde vás všude obklopuje dřevo a dýchá na vás zdejší atmosféra. Super! To ale neplatí o další zastávce, kde jsme chtěli povečeřet. Jde o fastfood Taco Bell, který je podnikem převážně americkým a jinde v Evropě než na ostrovech není. Nadšení vystřídalo doslova znechucení, když jsme všude viděli ten totalní svinčík. Uleptaný a politý stoly, neodnesený zbytky jídla, rozbitý kachlíky, ucpaný záchody.. to vše prosím v centru Glasgow na hlavní třídě. Díky, ale tady nikdy více!
5. DEN (27.6.)
Dnešní den je stěžejním. Půjčujeme si totiž na 3 dny auto a vyrážíme směr sever. Jako jediný řidič jsem značně nervózní. Je tu totiž menší zádrhel, a sice, že se tu jezdí vlevo. Volant napravo, aspoň že pedály tu mají stejně. Řadící páka má převody jako u nás, jednička doleva, rozdíl je jen ve směru pohybu. U nás ji dávám k sobě, tady od sebe. Od půjčovny k nám domů (cca 30 km) je to opravdová stezka odvahy. Předjíždí nás i cyklisté, zvláště nesvůj jsem na kruhových objezdech. Ty jsou totiž úplně všude a jsou dvou až tří proudové. Bliká se tam trochu jinak, což je další náročný úkol i vzhledem k tomu, že páčku blinkru mají taky nalevo - zkuste řadit a zároveň ovládat páčku levou rukou, kterou jinak doma používám v autě leda tak na opírání se. A to nás čeká přejezd 150 km na sever. Po pár kilometrech si ale člověk opravdu zvykne a po celou dobu, kdy najezdíme cca 1 000 km, se nám nestane žádná sebemenší komplikace. Hlavní je, nezapomínat a vždycky jet vlevo :). Dnes nám počasí nepřeje a po celou dobu cesty se skotské počasí předvádí v plné kráse. Cílová stanice je Fort Williams - pobřežní město v jednom ze zálivů. Cestou projíždíme přes oblast Glencoe, která se pyšní nejvyššími vrcholky ostrova (Ben Nevis 1 345 m.n.m. - nejvyšší hora Skotska). Každou chvíli stavíme na některém z odpočívadel a kocháme se zdejší úchvatnou krajinou, plnou jezer, vodopádů a pastvisek. Na jednom z jezer, jmenovitě Loch Cluanie vidím dospělou potáplici severní, jak usilovně loví a krmí svá dvě mláďata. Ebird mi druh označuje jako "citlivý" a tak se můj zážitek dostává do "jiné dimenze". To už jsme u Fort Williamsu, než se však jdeme ubytovat, zvolíme ještě jednu úžasnou turistickou destinaci. Je jím Glenfinnan Viaduct - most, který se stal ikonickým díky filmové sérii o Harrym Potterovi. Právě po něm mířil express do Bradavic. A k našemu milému překvapení jsme ho mohli vidět i na vlastní oči! Jako atrakce tu několikrát za den projede a to se stalo i ve chvíli, kdy jsme zde byli přítomni. Byl to jeden z těch nejhezčích zážitků ve Skotsku. Zmoklí se jdeme ubytovat a usušit. Bydlíme v městečku Caol, které je víceméně součástí Fort Williamsu. Než jdeme spát, vydáme se na krátkou procházku k pobřeží, kde vidím hnízdící kolonii racků a ústřičníků nebo další hejno bernešek velkých (200 ex.).
Glenfinnan Viaduct z Harryho Pottera a potáplice severní se svými potomky
6. DEN (28.6.)
Dnes nás z hlediska cestování a přejezdů čeká nejvytíženější den. Míříme na ostrov Skye, turisticky nejvyhledávanější lokalitu ve Skotsku. Ostrov je spojen s pevninou mostem, tak že cestu trajektem řešit nemusíme. První zastávkou se stává koryto divoké řeky Sligachan s krásnými, byť menšími, vodopády a peřejemi. Nádherných míst je tu opravdu celá řada a tak jako další zastávku volíme pohoří The Storr (719 m.n.m.) s ikonickou skalní věží Old Man of The Storr. Ze zaplněného parkoviště vyrážíme prudší stezkou nahoru a míjíme jednoho turistu vedle druhého. I vzhledem k blížícímu se dešti se rozhodneme naši pouť v půli utnout a vrátit se zpět. Věž vidíme alespoň z dálky a tak nejsme ani moc zklamaní. Chceme toho totiž stihnout ještě dost. Jedním z dalších cílů je Kilt Rock - tzv. cliff nebo-li strmá pobřežní skála. Místo je ale bohužel z důvodu rekonstrukce parkoviště úplně uzavřeno. A tak volíme alespoň menší cliff pár kilometrů na jih. Stále pátrám po alkách malých, buřňácích severních a po dalších terejích. Stále ale neúspěšně. Propadám menším depresím, protože příležitostí k jejich vidění začíná pomalu ale jistě ubývat. Neúprosně nám ubíhá čas a tak se ještě přesouváme k dalšímu turistickému lákadlu, jímž jsou vodopády Fairy Pools. I zde se brodíme davem turistů, ale na kráse zdejší přírody to neubíra zhola nic. Vodopády vsazené mezi zdejší hory jsou nepopsatelně okouzlující. Třešničku tomu dávají i ovce a několik jelenů volně se pasoucích na jejich úpatí. Zhruba hodinovou procházku ukončíme ještě krátkým přejezdem k pobřeží v zálivu Loch Eynort, kde znovu pasu po mořských ptácích. Vidím však jen pár bahňáků - poprvé např. kulíka písečného nebo dva vodouše šedé. To je ale na Isle of Skye vše a nás čeká dlouhý přejezd k městu Inverness, konkrétně do obce Muir of Ord, kde na nás čeká další nocleh.
.JPG)
.JPG)
Typické scenérie pro Isle of Skye - řeka Sligachan a jeden z cliffů
7. DEN (29.6.)
Probouzíme se do slunečného, leč větrného dne. Má touha po alkách a buřňácích je neukojitelná a tak volím zastávku v zálivu Inner Moray Firth u Invernessu. Právě zde byly alky nedávno viděny. Stavíme na parkovišti u majáku, mezi golfovými hřišti. Ani tady nejsme sami a dělíme se o místo s dalšími turisty. Nad hladinou něco lítá, ale vlnící se vzduch a velká dálka jdou proti mně. Z pořízených fotek se alka průkazně určit nedá, a z těch co ano, se nakonec vyklubou alkouni úzkozobí. Radost nám ale udělají jiní mořští živočichové. Jak jsme zjistil posléze, místo na kterém jsme, je jedno z nejlepších na pozorování delfínů. A opravdu se tu ukázali. Napočítali jsme jich min. 7. Dle informací, co jsme si zjišťovali, by se mělo jednat o delfíny bělonosé, ty samé, co jsem před pár lety pozoroval v Norsku. Ještě se nasnídáme a pokračujeme dál, k asi nejslavnějšímu skotskému jezeru Ness, celým názvem Loch Ness. Stavíme ve městě Fort Augustus, až na úplném jihu jezera. Kocháme se vyhlídkou na jezero, legendární příšeru Nessie (česky Lochnesku) jsme ale bohužel nespatřili :). A tak pomalu míříme zpět domů ke Glasgow, po cestě však ještě zajedeme k městu Stirling, kde chceme vidět The Kelpies. To jsou největší sochy koní na světě. Jsou dvě, obě vysoké 30 m a dohromady vážící kolem 300 tun. Nejhezčí je místo údajně za tmy, kdy je nádherně osvícené. Vzhledem ke skotskému západu Slunce bychom tu ale museli počkat do půlnoci a tak jsme se raději vydali domů do svých teplých peřinek.
.JPG)
.JPG)
Sochy koní The Kelpies a jezero Loch Ness
8. DEN (30.6.)
Den splněných přání, tak by se dal nazvat náš 8. den ve Skotsku. V plánu je dnes navštívit hlavní město Edinburgh. Kamaráda s přítelkyní nechávám samotné ve městě a po vlastní ose mířím dál na východ. Ve městě North Berwick totiž leží středisko Scottish Seabird Centre, které pořádá výlety lodí k blízkým skalním útesům - ostrůvky Craigleith a Bass Rock. Ty jsou domovem desítek tisíc mořských ptáků včetně těch, po kterých jsem tak toužil. Na ostrově Craigleith hnízdí stovky až tisíce papuchalků severních, alkounů úzkozobých, kormoránů chocholatých a velkých, racků stříbřitých a tříprstých a hlavně alek malých, které jsem toužil z této plejády vidět asi nejvíc. Vrchol výpravy ale teprve přijde. Ostrov Bass Rock je totiž ostrovem terejů bílých. Dle oficiálního odhadu průvodkyně jich tu žije kolem 150 000. Lodí jsme najeli až do jejich bezprostřední blízkosti a tak jsem se mohl kochat naprosto fantastickým pohledem. Tisíce terejů sedících na skalních římsách, další tisíce kroužících nad našimi hlavami a lovících ve zdejších vodách, je jednoznačně můj největší ornitologický zážitek za celou dobu, kterou se tomuto koníčku věnuji. Odjíždím s naprostým blahem v duši a stále nedokáži vstřebat všechnu tu krásu, kterou jsem právě teď zažil. S výbornou náladou se vracím za svými společníky do Edinburghu, kde mě nerozhodí ani vydatný skotský deštík. Památky prohlídneme jen na rychlo. Opět jsou tu nespočetné davy turistů, do Edinburgh Castle se ani nemá cenu snažit dostat. Den se pomalu chýlí ke konci a tak jedeme domů načerpat síly na další, již poslední den ve Skotsku. A i ten bude výjimečný!
Papuchalk severní a část kolonie terejů bílých
9. DEN (1.7.)
Poslední den jsme opět vyrazili na západní pobřeží. Nikoliv však na klasickou pláž, ale do městečka Largs, kde jsme nastoupili na trajekt. Ten nás cca po 10ti minutové plavbě vysadil na ostrůvku Great Cumbrae. V plánu byla pěší turistika podél západního pobřeží ostrova až k jedinému ostrovnímu městečku Millport. Cesta byla dlouhá zhruba 10 km. Kromě kamenitých pláží a krásného výhledu jsem samozřejmě brousil zraky i na ptáky. Všude poskakovali ústřičníci velcí, kajky mořské odpočívaly na kamenech a pozdravit mě přilétly i 2 kolihy velké. Velmi mě potěšil i orlovec říční nesoucí si poměrně velkou rybí kořist. Celkově mě ale dravci v celém Skotsku trochu zklamali, protože jsem viděl za celou dobu jen 4 druhy a to od každého jeden kus (orlovec, poštolka obecná, káně lesní a luňák červený). Stále jsem však na moři hledal poslední cílový druh, který mi chyběl. Byl jím buřňák severní. A opravdu, po několika desítkách minut a set ušlých metrů, jsem v dáli na moři viděl potenciální cíl. Černí ptáci, dlouhá špičatá křídla a létání typické pro rackovité a buřňákovité. Podařilo se mi i několik foto mazanic, ale i z těch byl poměrně dobře určitelný zobák a světlá skrvna na spodině břicha. Sólově jsem jich napočítal min. 7 ex. Další podezřelé hejno létalo kolem, ale něco mi na něm nesedělo a tak jsem ho do celkového počtu nepočítal. Bůh ví, co to vlastně bylo. Buřňáci tak skvěle zakončili můj birderský trip po Skotsku a již jsem mohl s klidem odcestovat domů. Pocit blaženosti mi ani náznakem nenarušilo počasí, díky němuž jsme za tu dobu celkem 4x zmokli a zase se 4x usušili. Přede mnou však stál ještě jeden poslední úkol. A to ten nejdůležitější ze všech. Před millportským přístavem, na jedné ze skal, jsem s lehkou nervozitou poklekl před svou přítelkyní a požádal ji o ruku. Řekla ANO a společně jsme tak zakončili naši dovolenou tím nejlepším možným způsobem :) Vracíme se do Johnstonu, balíme, jdeme spát a ráno vyrážíme na letiště, kde nás posléze letoun společnosti RyanAir úspěšně vykládá v Praze. Posledním slovem na závěr: Všude dobře, ale doma opravdu nejlíp!
Buřňák severní a typická "pláž" na ostrově Cumbrae
Celkem jsem za celou dovolenou pozoroval 89 druhů (Skotsko a Irsko), ve Skotsku to bylo celkem 86 druhů a v Irsku 26.