13.03.2017
Rýcholka - Choustníkovo Hradiště, zemědělský objekt k němuž přiléhají dva chovné rybníky - Ježkův a Stachův, které jsou pod správou rodu Kolowratů. Oba rybníky jsou zásadní biodiverzitou zdejšího okolí, ve kterém tvoří důležité biotopy nejen pro ptactvo, ale i pro jiné živočichy. Svou birdwatcherskou kariéru jsem započal právě zde. Od roku 2009 rybníky pravidelně navštěvuji a těším se zdejšímu rozmanitému životu. Téměř vždy jsem tu při každé návštěvě objevil pro mne zcela nový druh. Na hladině rybníků jsem pozoroval kachny divoké a lysky černé, jenž tu každoročně vyváděly své mladé. Mimo nich mě tu provázely např. potápky malé, poláci chocholačky, hvízdáci eurasijští či slípky zelenonohé. Z kůlů trčících z vody vyhlíželi svou postravu racci chechtaví, kormoráni velcí a početná hejna volavek popelavých a bílých. Na břehu Ježkova rybníka tu ze svého hnízda vysoko v korunách stromů hlídkovala královna zdejší přírody - káně lesní. Vždy jsem si sedl na betonové schody v západní části rybníka, kde jsem měl krásný výhled na celou hladinu. Za mnou ve starých a vysokých topolech bubnoval strakapoud velký a snad v nich hnízdil i strakapoud malý. Nebyli však zdaleka jediní, kteří mě svou přítomností kouzlili jeden úsměv za druhým. Na hladině sebou mrskali kapři a hlasité kvákání zdejších žab už pro mě byl jen takový balzám na duši.
Měl jsem i jedno velmi oblíbené místo na posedu na kopečku, který se přímo otíral o jeden z břehů Ježkova rybníka. Z něj jsem měl krásný výhled nejen do polí, ale i na malou louku, která obsahovala i pár malinkých nádrží a několik keřů. Zde mi zpívali rákosníci, sedmihlásek hajní a další mnohé druhy sýkor, pěnic a drozdů. Tenhle posed už tu ale budete hledat marně. Když jsem sem přišel tuším v roce 2014, nejenže zmizel onen posed, ale celá louka byla obehnána elektrickým ohradníkem a místo ptáků se zde pásly hlavně krávy. Problém byl v tom, že mi ohradník zatarasil cestu, kterou jsem se k rybníkům dostával. Musel jsem tedy najít jinou alternativu a to po cestě od Žirče, což je dál asi o 3 km.
Musel jsem si postupně zvykat také na stále větší počet návštěvníků, cyklistů, pejskařů a zemědělců, kteří se tu začali kolem motat. Po dobu 4 let, co jsem sem chodil, jsem tu potkal člověka tak jednou, možná dvakrát do roka. Teď jich tu potkám třeba i 5 za jeden den. Krom místních pracovníků a jednoho pejskaře ale mnoho z nich přímo k rybníkům nezavítá a jen projedou kolem po polní cestě.
V těchto místech pravděpodobně hnízdil i strakapoud malý, svůj domov zde již asi nenajde.
Když jsem přišel na rybníky letos poprvé někdy v lednu, byla kompletně zamrzlá hladina pod silnou sněhovou přikrývkou. Alespoň jsem si myslel, že je zde voda. Pár větví bylo polámaných, ale jinak vše při starém a já už se nemohl dočkat jarního počasí, které mi opět přinese klid na duši. A tak s prvními jarními paprsky a příznivou teplotou vyrážím o druhém březnovém víkendu na místo činu. To co jsem ale viděl, mě doslova dostalo do kolen. Již při sjezdu z hlavní silnice na polňačku jsem si všiml absence malého lesíku, který se změnil na mýtinu. Popojedu s hrůzou dál a zaparkuji na obvyklém "parkovišti", kde mně dělá doprovod několik desítek zkosených kmenů. Bojím se jít k rybníkům, ale na první pohled to vypadá, že porosty kolem hrází na újmě neutrpěly. Opak je však pravdou. Ty stromy, které mi dělaly po celý rok zelenou střechu nad hlavou jsou pryč. Desítky starých stromů, jenž byly domovem mnoha ptáků jsou nenávratně pryč. Zbyly tu po nich jen pařezy, všude poházené roští a klacky, malá cestička podél hráze se změnila ve vyjeté koleje od bagrů a buldozerů. Chce se mi brečet, je mi na nic. Další ranou do srdce je vypuštěná voda. Bláto kam se podívám a tak mi dochází, že letos tu mladé lysky asi neuvidím a že volavky tu své žaludky jen tak nenaplní. Ideální stromy s dutinama se teď válí na betonu a čekají na odvoz na pilu. Zdejší potůček, v jehož vysokých březích hnízdil ledňáček říční jsou rozemleté od těžkých strojů a svůj domov tu již jistojistě nenajde. Téměř všechny stromy po severním břehu rybníka jsou až do půlky pryč. A právě na tomto břehu se v rákosích schovávaly hlavně kachny, lysky, volavky a všichni vrubozobí. Dnešním dnem se tu zastavil život.
Jdu se s hrůzou podívat na druhý rybník, Stachův. Ten je k mému údivu napuštěný asi jen po kotníky. Cenou útěchy mi je aspoň 8 kachen divokých, které si s tím hlavu asi moc nelámou. Rákosí, ve kterém se ozývali hlasy rákosníků jsou polámané a ani zde nechybí hluboké rýhy od pneumatik. Najednou slyším hlasité troubení a dochází mi, že asi páni lesníci jdou nakládat kůly a já jim vadím s autem. Cestou zpět si přemítám, co jim řeknu, až tam dorazím. Jsem skoro u auta, na krku dalekohled, v ruce stativák, jeden z nich se ke mně blíží a zahajuje konverzaci, na jejíž stručný výčet zde poukáži:
"Dobrý den, co jste tady fotil?"
"To, jak jste to tady zdevastovali."
"Co jsme jako zdevastovali?"
"Ty stromy kolem rybníka, ani nevíte, co jste tady všechno zničili."
"To si zadaly Lesy ČR, patří to tu Kolowratovy, který to tu chce vykácet a zasadit nové stromy, rybníky odbahní a znovu napustí, chtěj do toho investovat asi 10 mil. Kč."
"To je krásný, ale zničili jste tady velmi bohaté biotopy. Chodím sem od malička a nemůžu uvěřit vlastním očím."
"Máme na to povolení pane. Kam budete dávat ty fotky? Někam na internet?"
"Ano, na svůj web k článku, ale pokud máte povolení, tak Vás to nemusí znepokojovat."
"Máme povolení" ... chvilku odmlka ... "To bude průser."
"Proč? Říkal jste, že povolení máte."
"To ano, ale ty koleje budou průser."
Tím jsme rozhovor tak nějak ukončili, načež jsem nastoupil do auta a s rozhořčením odjel. Nastává tedy otázka, zda tento rapidní zásah bude mít pozitivní dopad do let budoucích či nikoliv. Letos to však bude pro rybníky ptačí katastrofa! Přidávám ještě odkaz na informace o zahájení správního řízení, který jsem našel na internetu. Zajímalo by mě, zda Lesy ČR apod. mají povinnost před takovým rozhodnutím tento krok konzultovat s ochranáři či příslušnými přírodovědeckými skupinami a jestli tak učinili?!
