2008 Kuba - tři týdny v Karibiku pohledem Jardy Vaňka

Příprava a cesta 

Jak už tomu často bývá, plán výpravy na Kubu se zrodil jednoho večera na naší chalupě u několika lahví vína, na podzim roku 2007. Účastníky toho posezení byli moje manželka a dcera, obě jménem Helena, přítel dcery Petr a moje maličkost. Za pár dní po tomto sezení jsem účast na výpravě nabídl i zkušenému ornitologovi Lojzovi Holubovi, který bez delšího uvažování nabídku přijal. Tím se stal počet členů výpravy konečný a mohlo se začít s přípravami. 

Využití služeb cestovních kanceláří jsme brzy zavrhnuli a tak nastalo surfování po internetu a shánění informací. Cenné rady a literaturu, včetně té určovací mně nezištně poskytnul zkušený ornitolog, cestovatel a fotograf v jedné osobě Tomáš Bělka. Takto jsme si přibližně udělali představu o místech, která bychom chtěli navštívit, zakoupili jsme letenky a na několik prvních dní zajistili ubytování v Havaně. Další součástí příprav byla návštěva knihkupectví, kde jsem pátral po nějaké učebnici typu Snadno a rychle španělsky. Učebnici jsem sice sehnal, ale bohužel jsem zjistil, že rychle to nejde a snadno už vůbec ne. Nicméně i to málo, co jsem se ze španělštiny naučil, se mi později hodně hodilo. Je však třeba přiznat, že významnou část komunikace zajišťovala dcera se svojí angličtinou. Odlet byl naplánován na 7.1.2008 a návrat domů na 30.1.2008. Ještě zbývalo vyřídit na kubánském zastupitelství v Praze povolení k pobytu, což byla formalita, a tak se dne 7.1.2008 scházíme na letišti v Praze a čekáme na svůj let do Madridu, který je naší přestupní stanicí pro let do Havany. 

Odlétáme krátce po jedenácté hodině a v Madridu přistáváme asi ve čtvrt na tři odpoledne. Let do Havany startuje jen s mírným zpožděním krátce po sedmnácté. Vzdálenost Havany je v době odletu 11 350 km, takže máme před sebou docela slušný kus cesty a více jak deset hodin ve vzduchu. Do Havany přilétáme přesně podle letového řádu v devět hodin večer místního času a tou dobou zde už vládne noc. Protože jsme se díky časovému posunu vrátili v čase o 6 hodin zpět, je zde stále 7.1.2008, zatímto doma jsou už tři hodiny ráno 8.1.2008. 

Na letišti se podle dohody setkáváme s paní u které budeme několik prvních dní bydlet a odjíždíme taxíkem k ní domů. Její dům stojí v části Havany jménem Nueva Vedado v klidné vilové čtvrti, ale do centra to není daleko, takže strategicky nemá umístění chybu. 

Po předchozím e-mailovém dopisování se s paní domácí konečně seznamujeme osobně. Je to sympatická paní, která pochází z Čech a na Kubu se provdala v roce 1962. Shodou okolností se jmenuje stejně jako moje manželka a dcera, tedy Helena. Výhodou ubytování u paní Heleny je to, že od ní dostáváme mnoho cenných informací pro náš následující pobyt na Kubě a v případě nějakých potíží se s ní můžeme spojit telefonicky. 

Ještě než přistoupím k popisu našich ornitologických zážitků, je třeba uvést, že zaměření naší výpravy nebylo ryze ornitologické, ale mělo podstatně širší záběr od celkového poznávání tohoto zajímavého ostrova až po rekreaci. Ornitologicky zaměřená část výpravy, tj. Lojza, Petr a já jsme pochopitelně využívali každou příležitost, abychom rozšířili svůj seznam pozorovaných druhů ptáků, pokud možno doplněný dokumentačními fotografiemi. 

8.1.2008 

Ráno o půl páté mě budí ze spánku kohouti, takže na nic nečekám a vyrážím do blízkého okolí našeho bydliště na první ornitologický průzkum. První pták, kterého na Kubě vidím je vrabec domácí (Passer domesticus), ale hned nato následují všude v okolních zahradách běžní vlhovci kubánští (Dives atroviolaceus), drozdi rudonozí (Turdus plumbeus) a lesňáčci bažinní (Dendroica palmarum), kteří jsou asi nejhojnějším zpěvným ptákem na Kubě. Krátce nato se ve výšce objevují kroužící kondoři krocanovití (Cathartes aura), jejichž počet dosahuje několika desítek exemplářů. V zahradě našeho domu objevuji při návratu kolibříka kubánského (Chlorostilbon ricordii). Chvíli po mě se vrací z vlastního průzkumu i Lojza, který vyrazil ještě dříve a sděluje nám svá první pozorování . Kromě toho, co jsem viděl já, přidává ještě dvě volavky bělostné (Egretta thula), které přelétly poblíž domu. 

pelikán hnědý (foto J. Vaněk)

Po snídani vedou naše první kroky do nedaleké směnárny, neboť jsme přijeli vybaveni americkými dolary a eury, ale pro náš pobyt potřebujeme turistická konvertibilní pesa a také se budou hodit kubánská pesa. Poté již vyrážíme za poznáváním Havany. Naším prvním cílem je Malecón, což je legendární pobřežní promenáda, dlouhá asi 8 kilometrů, omývaná vodami Atlantického oceánu, přesněji řečeno Floridské úžiny. 

Náš původní záměr, jet místní MHD bere vzápětí zasvé, neboť všechny autobusy jsou beznadějně přeplněné a sehnat taxíka pro pět lidí se nám momentálně nedaří. Nakonec jdeme pěšky. Cestou se ještě zastavujeme v autopůjčovně a domlouváme si pronájem auta na celou dobu našeho pobytu. Volné auto podle našich představ zrovna nemají, ale večer nám ho přivezou do našeho bydliště. 

Cestou k Malecónu se pochopitelně věnujeme i pozorování ptáků. Na sloupech elektrického vedení a na stromech posedávají drozdci mnohohlasí (Mimus polyglottos), kteří jsou na Kubě velice hojní a v průběhu pobytu je vídáme na všech typech suchozemských lokalit. V ulicích je dále vidět několik zástupců řádu měkkozobých, třeba nám dobře známé hrdličky zahradní (Streptopelia decaocto) a dále exotičtější druhy – hrdlička karibská (Zenaida aurita), hrdlička karolinská (Zenaida macroura) a malincí holoubci vrabčí (Columbina passerina). Po boku nám pak kráčí výrazně větší, Holub Lojza.

 Příjemnou procházkou se dostáváme k ústí řeky Rio Almendares, která se zde vlévá do zátoky Bocca de la Chorrera. V těchto místech je i západní začátek pobřežní promenády Malecón. Hned po příchodu k Atlantiku začíná přísun ornitologických zážitků nabírat na intenzitě. Okolo poletují rybáci královští (Sterna maxima), racci kanadští (Larus smithsonianus) a racci atlantští (Larus atricilla). Na kamenitém břehu u promenády objevujeme v klidu odpočívající volavku zelenavou (Butorides virescens) a po potravě zde pátrá pisík americký (Actitis macularia). Zatímco já s Petrem fotografujeme pisíka a volavku, Lojza pozoruje rybáka černozobého (Sterna nilotica). Po tomto úvodu se snažíme pokračovat dál po Malecónu, ale vzápětí musíme udělat další zastávku, protože ze širého oceánu se k pobřeží blíží majestátním letem fregatka vznešená (Fregara magnificens) a do vody se řítí střemhlavým letem lovící pelikáni hnědí (Pelecanus occidentalis). V okolí pochopitelně pátrají po něčem k snědku i všudypřítomní kondoři krocanovití a mezi budovami prolétá poštolka pestrá (Falco sparverius). 

racek atlantský a rybák královský (foto J. Vaněk)

Po obědě v jednom z místních bister se necháváme odvést taxíkem na druhý konec Malecónu a poté pěšky míříme poznávat pamětihodnosti Staré Havany (La Habana Vieja). I tady je pochopitelně možné pozorovat kromě mnoha památek i ptáky, ale vesměs se opakují druhy, které jsme již pozorovali. 

Pozdě odpoledne odjíždíme taxíkem na naši základnu, ale protože ornitologická část výpravy ještě nemá dost, vyrážíme do nedalekého údolí, kterým protéká již zmíněná řeka Rio Almendares. Objevujeme nocoviště kondorů krocanovitých, kterých jsou zde desítky, u řeky poletuje volavka bělostná, na malém rybníčku plavou dvě slípky zelenonohé (Gallinula chloropus) a ve větvích stromů se nám ukazují dvě kukačky ani (Crotophaga ani). Rychle se však stmívá, a tak se vracíme domů. Nad sebou ještě vidímě poletovat nějaký menší druh rorýsů, který se nám však nedaří určit. 

V půjčovně splnili svůj slib a krátce po našem příchodu nám přivážejí auto. Je jím úplně nová Kia Rio, která nás bude vozit následující tři týdny našeho pobytu. Sepisujeme nezbytné formality, platíme za pronájem a poté odcházíme do nedalekého bistra na večeři. Večer končíme doma s paní Helenou a jejím manželem Cézarem, kteří nám vypráví o Kubě a poskytují další cenné informace. 

9.1.2008 

Na dnešek jsme měli naplánovaný výlet na Varadero, poloostrov vzdálený od Havany asi 130 kilometrů na kterém se nacházejí tolik opěvované pláže. Nakonec došlo k úpravě plánu, protože manželka se necítila nejlépe, údajně po včerejší večeři v bistru, a tak jsme ji nechali doma a vyrazili autem na průzkum do okolí Havany. 

Projeli jsme po Malecónu a poté podjeli tunelem Havanský záliv. Po výjezdu z tunelu se nám naskytl pohled na skalnaté pobřeží, na kterém se nedala přehlédnout hejna ptáků, čítající stovky jedinců. Tato šance se nedala nevyužít. Sjeli z hlavní silnice a po chvíli se nám podařilo objevit prašnou cestu, vedoucí k pobřeží. Lojza jde po cestě pěšky, aby mu něco neuniklo a je odměněn pozorováním vlhovce východního (Sturnella magna). 

Necháváme auto ukryté mezi křovím a míříme na pobřeží. To je zde skalnaté s mnoha ostrými výběžky a divoce na něj dorážejí vlny oceánu. Navíc to zde dost klouže, takže je třeba zvýšené opatrnosti při každém pohybu. Z pohledu, který se nám naskýtá je jasné, že jsme trefili do černého. Než se pokusíme dostat blíž, provádíme první průzkum pomocí dalekohledů. Jak se dalo předpokládat vzhledem k termínu naší výpravy, jsou zde k vidění především druhy ptactva ze Severní Ameriky, které na Kubě přezimují. Pozorujeme přelétající hejna jespáků písečných (Calidris alba), jespáků drobných (Calidris minutilla), jespáků srostloprstých (Calidris pusilla), kameňáčků pestrých (Arenaria interpres), kulíků bledých (Pluvialis squatarola) a kulíků Bonapartových (Charadrius semipalmatus). Teprve po chvíli objevujeme kulíky zrzoocasé (Charadrius vociferus), kteří se zdržují dál od hranice příboje na kamenitém pobřeží mezi vegetací a jsou zde dobře maskováni. Jednotlivě jsou na pobřeží k vidění pisíci američtí. Nelze samozřejmě přehlédnout hejna rybáků královských a rybáků severních (Sterna sandvicensis). Z racků jsou v největším počtu zastoupeni racci atlantští a racci kanandští. Postupně se začínáme přibližovat a přitom objevujeme další druhy. Racek delawarský (Larus delawarensis) je zde zastoupen jen asi třemi jedinci. Dále je zde volavka zelenavá, volavka bělostná a jedna volavka červenavá (Egretta rufescens) – její bílá morfa. Nad mořem létají fregatky vznešené a na hladinu se vrhají lovící pelikáni hnědí. Na hladině u břehu ještě po chvíli objevujeme tři morčáky prostřední (Mergus serrator), já stačím zahlédnou jednoho jespáka rezavého (Calidris canutus). S Petrem se pilně věnujeme fotografování, Lojza pátrá po dalších druzích za pomoci stativáku. Je třeba uvést, že fotografování je zde dost obtížné, vzhledem k přemíře ostrého světla, takže na kvalitě snímků to je hodně znát. 

volavka zelenavá a volavka bělostná (foto J. Vaněk)

Po několika hodinách už máme dost pálícího slunce a vracíme se k autu. V křovinách, které lemují pobřeží ještě registrujeme kukačky ani, lesňáčky bažinné a také dva policisty čekající u našeho auta. Od nich se dozvídáme, že jsme se sice ničeho nedopustili, ale dostává se nám varování před vykradači aut. Zmoženi sluncem se rozhodujeme, že se zajedeme vykoupat někam dál za Havanu na písečné pláže. Východním směrem od Havany se táhnou Playas del Este, poskytující mnoho příležitostí ke koupání. Namátkou sjíždíme do jednoho z přímořských center a skutečně zde nacházíme klidnou písečnou pláž a oceán s ideální teplotou vody. Po koupeli jsme nemohli nechat bez povšimnutí velké množství volavek rusohlavých (Bubulcus ibis) a volavek bělostných, zdržujích se hlavně v blízkosti domácích zvířat. Volavky jsou dalším vítaným objektem pro naše fotoaparáty. 

Před večerem se vracíme domů, přičemž se nám podaří zabloudit a nechtěně tak poznáváme další části Havany. Zatímco s Petrem se snažíme najít cestu domů, Lojzově pozornosti neunikne na okraji Havany další nový ptačí druh – rorýs kubánský (Tachornis phoenicobia). 

10.1.2008 

Dnes uskutečňujeme plánovaný výlet na Varadero. Trasa cesty vede přes provinční město Matanzas, před kterým se nachází údajně nejvyšší most na Kubě vedoucí přes stejnojmenné údolí. Z mostu je velice pěkný pohled na okolní krajinu a také na kroužící kondory, které je odtud možné pozorovat netradičně z nadhledu. Několikrát odbočujeme z hlavní silnice, abychom lépe poznali okolní krajinu a jednou zastavujeme v malebném údolí nedaleko Matanzas. Zde pozorujeme první dva zástupce řádu šplhavců. Jsou jimi datel karibský (Melanerpes supercilialis) a datel kubánský (Xiphidiopicus percussus). Naší pozornosti nemohli ujít ani tyran karibský (Tyrannus caudifasciatus), kterého jsme později vídali celkem běžně a další hojný druh drozd rudonohý, kterého jsme již znali z havanských zahrad. 

Na poloostrov Varadero se vjíždí vrátnicí, na které musíme zaplatit poplatek, protože nejsme ubytováni v žádném ze zdejších hotelů. Pláže na Varaderu nejsou špatné, všichni jsme se shodli na tom, že se ničím neliší od ostatních písčitých pláží. Jinak je to zde uzavřený svět hotelů, kam nemají místní lidé, kromě personálu přístup. Pochopitelně jsme poloostrov podrobili i ornitologickému průzkumu, ale kromě druhů, které jsme viděli v mnohem větších počtech i jinde, jsme neobjevili nic nového, a tak se po zbytek dne věnujeme koupání a opalování. Večer se vracíme domů a nad láhví skvělého Havana club spřádáme plány na zítřek, kdy chceme opustit Havanu a vyrazit směrem na západ. Naším cílem bude středisko Las Terrazas v pohoří Sierra del Rosario, orchideárium v Soroa a hlavně známé údolí Viňales.

lesňáček proužkoboký a poštolka pestrá (foto J. Vaněk)

11.1.2008

Ráno redukujeme svá zavazadla, část jich necháváme u Heleny a jen nejnutnější věci bereme s sebou. I tak je naše Kia nacpaná k prasknutí.

Naším nejbližším cílem je osada Las Terrazas. Toto turistické centrum leží něco přes sto kilometrů západně od Havany v pohoří Sierra del Rosario a je centrem přírodní rezervace pod patronací UNESCO. Okolí je tvořeno borovými lesy a byla zde vybudována přehrada zásobující vodou.

Začátek cesty je však poněkud komplikovaný, protože se nám nedaří nalézt dálnici – autopistu a dostáváme se do okrajových částí Havany do oblasti chudinských čtvrtí a nakonec i někam na venkov za Havanu. V té chvíli vůbec netušíme, kde se nacházíme. Je třeba dodat, že tato situace není na Kubě nijak neobvyklá, protože zde téměř neexistuje dopravní značení a mapy jsou pak téměř k ničemu. Několikrát se ptáme místních lidí, ale ti sami jsou buď bezradní, nebo je jejich španělský výklad natolik složitý, že je pro nás doslova španělskou vesnicí. Nakonec jsme rádi, že se nám daří trefit zpět do centra Havany. Když už začíme ztrácet dobrou náladu se z ničeho nic, jako zázrakem, ocitáme u autopisty. Jak je místním zvykem, tak ani tady není žádné značení kam který směr vede, ale přesto na ni najíždíme, smířeni s tím, že své plány pružně přizpůsobíme tomu, kam nás autopista dovede. Po několika kilometrech nás jedna náhodná směrová tabule informuje, že jedeme překvapivě správně, směrem na Piňar del Rio, což je správní centrum celé oblasti do které směřujeme. K dovršení našeho štěstí nalézáme i odbočku na Las Terrazas do kterého po několika kilometrech skutečně přijíždíme.

V místních horách by se jistě dalo strávit několik dní, ale naše návštěva se počítá jen na hodiny. Necháváme auto na parkovišti a vyrážíme na procházku podél říčky San Juan, která vytváří malé kaskádovité vodopády a jezírka. První pozorování ptáků na sebe nenechají dlouho čekat. Na březích potoka pozorujeme ve větvích stromů několik druhů pěvců – lesňáčka lejskovitého (Setophaga ruticilla), lesňáčka žlutokorunkatého (Dendroica coronata) a dokonce se nám daří vyfotit lesňáčka proužkobokého (Dendroica virens). Rovněž fotím nějaký druh tyranovce, kterého se nám však nedaří přesně určit. Na mělčině si hledají potravu kulík zrzoocasý (Charadrius vociferus), pisík americký (Acithis macularia) a na kameni zde posedává lesňáček velký (Seiurus motacilla), který svým chováním připomíná našeho konipasa. Ani ten neunikl objektivu mého fotoaparátu. Vzápětí objevujeme i zástupce řádu šplhavců – datla kubánského (Xiphidiopicus percussus) a datla karibského (Melanerpes supercilialis). V klidnějších zátočinách posedávají volavky bílé (Egretta alba). S fotografováním je to zde poměrně složité, protože pod klenbou stromů je dost značná tma, ale za pokus to určitě stojí.

lesňáček velký (foto J. Vaněk)

Asi po dvouhodinách se vracíme se zpět na parkoviště a autem ještě projíždíme po cestách v okolí , abychom pořídili pár záběrů zdejší krajiny. Při jedné zastávce Lojza hlásí krahujce amerického (Accipiter striatus) a za chvíli samce lesňáčka modrohřbetého (Dendroica caerulescens). Před odjezdem z Las Terrazas ještě na chvíli zastavujeme u zdejší nevelké přehrady. Po jejím břehu zde pobíhají kulíci zrzoocasí, na vodě plavou čtyři lysky americké (Fulica americana) a slípka zelenonohá (Gallinula chloropus).

Poté již následuje přesun do necelých dvacet kilometrů vzdáleného střediska Soroa, kde se nám bez probémů daří sehnat ubytování v soukromí, i když jsme roztroušeni na třech různých místech. Brzy zjišťujeme, že zahrady v okolí našeho přechodného bydliště skýtají řadu možností k ornitologickému vyžití. Přímo před domem na větvi stromu nacházíme hnízdo kolibříka kubánského (Chlorostilbon ricordii) se samičkou sedící na vajíčkách, dále na zahradě objevujeme kukačku Merlinovu (Saurothera merlini) a samozřejmě další druhy, které již pro nás nejsou ničím novým.

12.1.2008

Také ráno nás čeká v okolních zahradách řada překvapení, a tak se nám ani nechce balit. Na jedné z palem řeší své územní spory hned tři datli palmoví (Colaptes fernandinae), přilétá hejnko asi osmi květomilů modrých (Cyanerpes cyaneus), nechybí ani lesňáček lejskovitý a kolibříci kubánští a s nevalným výsledkem fotím vlhovce červenoramenného (Agelaius assimilis). Po snídani objíždíme k největší místní atrakci, kterou je orchideárium ve kterém je k vidění údajně až 700 druhů orchideí. Zda jich bylo skutečně tolik nevím, protože naše naše pozornost byla rozdělena mezi orchideie a místní avifaunu. Poprvé na Kubě se nám zde poštěstilo pozorovat kubánského národního ptáka trogona kubánského (Priotelus temnurus), Kubánci nazývaného tokororo. Jeho nezaměnitelný hlas je slyšet na velkou vzdálenost, ale nalézt toho pestrého a poměrně velkého ptáka v korunách stromů je dost obtížný úkol. Kromě tokorora zde byly k vidění i další ptačí druhy – tokající datli karibští, datel rudohrdlý (Sphyrapicus varius), datel kubánský, ale nejnápadnější byli vlhovci karibští (Quiscalus lugubris), kteří v okolí bistra sbírali zbytky dužiny z kokosových ořechů. Ty zde jsou servírovány turistům plněné kubánským rumem, takže i my využíváme tuto nabídku.

Zdejší oblasti se vzhledem k množství dešťových srážek přezdívá „Duha Kuby“, což se potvrdilo okolo poledne, ale naštěstí přeháňka netrvá dlouho, a tak vyrážíme k další místí atrakci, kterou je 22 metrů vysoký vodopád Salto del Arco Iris. Ten má však v tuto roční dobu jen minimum vody, takže celkový dojem není nijak ohromující. Cestou k vodopádu pozorujeme pochopitelně také ptáky, ale žádné nové přírůstky do seznamu to nejsou.

Na delší vycházku do zdejších hor nám již nezbývá čas, takže vyrážíme vstříc národnímu parku Viňales. Jeho centrem je stejnojmenné městečko v jehož okolí se v pohoří Sierra de los Órganos nacházejí vápencové kopce charakteristického kupovitého tvaru. Mezi kopci se táhnou malebná údolí s políčky vyhlášeného kubánského tabáku a ráz krajiny dotváří červená půda, krásně se vyjímající zejména na fotografiích.

Do Viňales přijíždíme pozdě odpoledne, bez větších potíží se nám daří obstarat ubytování, opět v soukromí a ještě než se setmí vyrážíme s Petrem a Lojzou na průzkum nejbližšího okolí.

Pár metrů nad naším domem začínají tabáková pole mezi kterými kličkujeme směrem ke kopcům, ale světla rychle ubývá, takže musíme myslet na návrat. Mezi poli stačíme zahlédnout jednu perličku kropenatou (Numida meleagris), v jakýchsi vysokých bylinách po proplétají kubánky malé (Tiaris canora) a u nevelké vodní nádrže pozorujeme poprvé rybaříka pruhoprsého (Ceryle alcyon). Na náš vkus je však dost plachý, takže jej fotíme z uctivé vzdálenosti. Domů se vracíme za soumraku a po večeři plánujeme u láhve Havana clubu program na zítřejší den.

kolibřík kubánský a kulík zrzoocasý (foto J. Vaněk)

13.1.2008

Brzy ráno nás budí, jak jinak, samčí exempláře kura domácího, kteří začínají svoji produkci asi ve tři hodiny ráno. Je třeba popravdě uvést, že na přechodnou dobu jsem si vypěstoval k tomuto ptačímu druhu hlubokou nenávist. Na druhou stranu to má výhodu, že od časného ráno mohu pozorovat probouzející se přírodu v okolí.

Hned po příchodu na dvorek našeho bydliště registruji hrdličku bělavokřídlou (Zenaida asiacica), která si na stromě načechrává peří. Později při snídani si ještě lámeme hlavu s určením vlaštovkovitých, kteří prolétají nad naším dvorkem. Po chvíli Lojza minimálně dva z těchto ptáků určuje jako vlaštovky stromové (Tachycineta bicolor).

Po snídani vede naše první cesta do nedalekého informačního centra, kde máme v úmyslu zakoupit nějakou mapu okolí s vyznačenými turistickými trasami. Ke svému překvapení zjišťujeme, že zde nic podobného nemají, pouze si můžeme prohlédnout plastickou mapu národního parku. Informační středisko má jedinou výhodu v tom, že je odtud pěkný výhled do okolí a pořízení fotografií krajiny. Když už jsme tady, provádíme ornitologický průzkum nejbližšího okolí a objevujeme další nové druhy do našeho seznamu – pár tangar kubánských (Spindalis zena) a hýlovce černého (Melopyrrha nigra). Jako další úkol si dáváme, že najdeme nějakou trasu podle knižního průvodce sami, takže popojíždíme po okolí a pokoušíme se o nemožné. Žádné trasy zde nikde vyznačeny nejsou, ani nenacházíme žádné informační tabule. Když se snažíme řídit podle mapky z knižního průvodce, končíme svoji pouť ke svému překvapení na místním smetišti. Ale i za této situace pozorujeme ptáky, např. tyrana karibského (Tyrannus caudifasciatus) a další, již dříve pozorované druhy. V průběhu našeho pátrání objevujeme polovyschlou vodní plochu, na které se to při zběžném pohledu hemží ptactvem. Instalujeme tady stativák a postupně určujeme asi třicet volavek modrošedých (Egretta caerulea), několik volavek tříbarvých (Egetta tricolor) a volavky bílé. Při další zastávce se nám daří objevit tokorora, tedy trogona kubánského, vlhovce antilské (Quiscalus niger) a vlhovce hnědokřídlé. Posléze pochopíme, že turistických tras, jak jsme zvyklí od nás se zde nedočkáme, takže vzdáváme svoji snahu a vydáváme se po jedné z prašných cest vinoucích se mezi kopci neznámo kam. Rozhodně se však nenudíme. Po stromech u cesty posedávají desítky kondorů krocanovitých (Cathartes aura), dále poštolky pestré (Falco sparverius), křovinami se obratně proplétají kukačky ani (Crotophaga ani), klasikou jsou drozdci mnohohlasí (Mimus polyglottos). Dochází i na nové druhy – hejno asi dvaceti kubánek velkých (Tiaris olivacea), todi pestrý (Todus multicolor) a řada dalších, již známých druhů.

Z našeho ornitologického zaujetí nás vytrhávají až neklamné známky blížící se noci, takže se dost neradi vracíme domů a spřádáme plány na další dny. Při večerní poradě podléháme názoru naší dámské části výpravy, která se již nemůže dočkat teplých vln Karibiku a rozhodujeme se pro zítřejší dálkový přesun až na poloostrov Península de Zapata. Tato oblast je ve všech příručkách prezentována jako ráj pro ornitology, takže jdeme spát s očekáváním spousty zajímavých ornitologických zážitků.

14.1.2008

Ráno vyrážíme z Viňáles směr Havana, kde se chceme zastavit u paní Heleny a vzít si něco ze svých zavazadel. Během cesty dochází na příhodu dokonale dokumentující kubánské poměry. Když vyjíždíme z provinčního města Piňar del Rio a chceme najet na autopistu, tak zjišťujeme, že oba jízdní pruhy v našem směru jsou uzavřeny. Po chvílí čekání přichází nějaký uniformovaný chlapík a čekající řadu aut posílá do jednoho pruhu v protisměru. Drobná chybička spočívá v tom, že řidiči jedoucí proti nám nemají o ničem ani tušení a řítí se v obou jízdních pruzích. Následující scéna připomíná akční film – úhybné manévry aut jedoucích po dálnici proti sobě, naštěstí v tomto případě bez nějakého karambolu.Když ten zmatek před sebou vidíme, přejíždíme okamžitě dělící pás do našeho směru dálnice, kde stejně na silnici nikdo nepracuje a pak již v poklidu míříme k Havaně. Na pozorování ptáků dnes není čas, protože potřebujeme urazit poměrně dlouhou cestu na poloostrov Península deZapata (samosprávná oblast se jmenuje Ciénaga de Zapata) a ještě zde najít ubytování.

Po krátké zastávce u paní Heleny a doplnění bagáže vyrážíme na další cestu. Jen po malém zaváhání, kdy jedeme sice po správné silnici, ale opačným směrem a následné poradě s jedním z domorodců, nabíráme správný kurz a další cesta již plyne bez rušivých momentů. Dokonce se nám daří najít, pochopitelně neznačenou, odbočku z dálnice na okresní silnici, která nás přivádí po pár desítkách kilometrů k vytouženému Karibiku. Prvním centrem na pobřeží je městečko Playa Larga, kterým však projíždíme a míříme po pobřežní silnici do Playa Girón. Toto pobřeží se nachází v historicky známé Zátoce sviní (Bahía de Cochinos). V Playa Girón sháníme ubytování v soukromí marně, vše je překvapivě obsazeno. Míříme tedy do místního hotelu, který má k dispozici spoustu volných bungalovů a zjišťujeme ceny. Cena pro dvě osoby za ubytování s AI je 89,- CUC, což v přepočtu dělá přibližně 800,- Kč na osobu. Nabídku bereme a stěhujeme se do jednoho z velmi slušně zařízených bungalovů. Brzy se již smráká, takže ornitologický průzkum odkládáme na zítřek a raději provádíme podrobný průzkum nabídky zdejšího baru.

15.1.2008

Za ranního rozbřesku pospícháme prozkoumat pobřeží v hotelovém areálu. U vody objevujeme několik pisíků amerických (Actitis macularia) a dále od břehu na travnatém pobřeží se mezi kameny skrývají kulíci tlustozobí (Charadrius wilsonia) a kulíci zrzoocasí (Charadrius vociferus). Já a Petr zaléháme s fotoaparáty na zem a snažíme se využít ranního světla při fotografování kulíků. Z této činnosti nás vytrhává až blížící se čas snídaně. Když už jsme u Karibiku, tak nemůžeme vynechat koupání v jeho vlnách, čemuž věnujeme dopoledne. V průběhu našeho pobytu na pláži k nám přichází nevysoký opálený chlapík, evidentně Kubánec, který nás výbornou češtinou zdraví a představuje se jako José. Během chvíle vychází najevo, že několik let pracoval v Ústí nad Labem a naučil se výborně česky. O naší přítomnosti se dozvěděl od své manželky Lucie, která pracuje v hotelu jako pokojská. Sám José je také zaměstnancem hotelu a má na starosti skupiny potápěčů, které tuto oblast navštěvují v hojném počtu. Nakonec si s Josém domlouváme společné posezení večer u hotelového baru. Po obědě nasedáme do auta a jedeme dál po pobřežní silnici k potápěčské základně jménem Caleta Buena. V okolí silnice mnoho ptáků k vidění není, jen tradiční drozdci mnohohlasí (Mimus polyglottos) a poštolky pestré (Falco sparverius), které jsou zde k viděni i v rezavé morfě. Po příjezdu do Caleta Buena a zdejší obhlídce se rozhodujeme jet po silnici značené na naší mapě a vedoucí do jedné z vesniček ve vnitrozemí poloostrova. Silnice je to prašná, což je ve zdejších poměrech běžné a vede hustým lesem. Horší však je, že po pár kilometrech se na ní začíná objevovat spousta spadaných větví a také se zužuje sotva na šířku našeho auta. Jedeme sice krokem, ale přesto slyšíme, že jednu z větví vlečeme za sebou. Později zjišťujeme, že se větev tak nešťastně vzpříčila, že na jedné straně vytrhla z držáku nárazník. S pošramoceným nárazníkem i náladou raději obracíme nazpět a situaci už nemůže zachránit ani jedna kukačka Merlinova (Saurothera merlini), kterou jsme zahlédli při průjezdu lesem. Před západem slunce se pokoušíme vylepšit náladu fotografováním kulíků tlustozobých a zrzoocasých. Nálada se nám však vylepšuje až večer při posezení s Josém za rytmů kubánské hudby.

drozdec mnohohlasý (foto J. Vaněk)

16.1.2008

Protože jsme při půjčování auta byli poučeni, že každé poškození musíme nahlásit policii a mít od nich protokol, aby mohlo být uplatněno pojištění, které je součástí ceny za pronájem auta, odjíždíme s Petrem po snídani do Playa Larga, kde je policejní stanice, abychom učinili zadost této povinnosti. Za pomoci slovníku, rukou i nohou vysvětluji k čemu došlo a co od nich potřebujeme. Vše se odehrává v typicky kubánském duchu. Vše sice chápou, ale odmítají jakýkoliv protokol sepisovat. Když se nechceme nechal odbýt, tak požadují, abychom předložili jako důkaz klacek, který auto poškodil, ale že nám stejně žádný protokol nedají. Mobilem to probíráme s Josém, který slibuje, že se to pokusíme zařídit přes jeho známého policistu, který bydlí v Playa Girón. Odpoledne jdeme na známým Josého, který se nám skutečně snaží pomoci a intenzívně telefonuje se základnou v Playa Larga. Jejich požadavek na předložení důkazu – tedy doličné větve však trvá a tak vyrážíme s policistou a Josém v autě na místo činu. Cestou se nám konečně podaří policistovi vysvětlit, že je naprostý nesmysl hledat nějakou větev, ať zkrátka nahlásí, že ji viděl a je hotovo. Vracíme se tedy zpět do Playa Girón, odkud Josého známý opět intenzívně telefonuje, nahlašuje všechny naše údaje a konečný výsledek je ten, že nám stejně žádný protokol nedají a půjčovna si má telefonicky ověřit na policejní stanici (číslo telefonu dostáváme), že je událost nahlášena. S výsledkem sice nejsme spokojeni, protože už dopředu tušíme problémy s půjčovnou, ale daleko víc nás mrzí promarněný den v tomto ornitologickém ráji, který zajím nesplňuje naše představy. V tomto názoru nás utvrzuje i Lojza, který celý den propátrával pobřeží a nezaznamenal žádný nový ptačí druh.

17.1.2008

Dnes jsme pevně rozhodnuti prolomit smůlu a konečně se ornitologicky pořádně odvázat. Vyrážíme po pobřežní silnici směrem na Playa Larga, potom namátkou vybíráme jednu prašnou cestu vedoucí do vnitrozemí. Po chvíli jízdy přijíždíme k poměrně velkému jezeru jménem Laguna el Molino. Jezero se v tomto místě hodně zužuje a přes úžinu vede most na kterém zastavujeme a vybalujeme svoji techniku. Již na první pohled je zřejmé, že tady se nudit nebudeme. Přes most každou chvíli přelétají pelikáni hnědí (Pelecanus occidentalis) a kormoráni neotropičtí (Phalacrocorax brasilianus). Na stromech objevujeme anhingy americké (Anhinga anhinga), na mělčině se brouzdá volavka zelenavá (Butorides virescens). Překvapivě zde nikde nevidíme žádné zástupce řádu vrubozobých. Kdesi v lese slyšíme nezaměnitelný hlas trogona kubánského (Priotelus temnurus) po kterém jdeme pátrat. Pár metrů od mostu však objevujeme dutinu datlů kubánských (Xiphidiopicus percussus), takže děláme zastávku a fotíme je. Když se fotograficky vydovádíme na datlech, poté pokračujeme v pátrání po trogonovi. Toho se mě po chvíli skutečně podaří objevit, takže jej fotografuji, ale pokaždé jsou v cestě nějaké větve, takže záběry jsou vyloženě dokumentační. V porostu u mostu Lojza ještě objevuje samečka lesňáčka žlutohrdlého (Geothlypis trichas) a tyrana karibského (Tyrannus caudifasciatus), ale ti nám šanci na focení nedávají. Asi po dvou hodinách se rozhodujeme, že navštívíme mokřad u silnice mezi Play Larga a Boca de Guamá, kolem kterého jsme projížděli při našem příjezdu na poloostrov. Ještě krátce zastavujeme na pobřeží v Play Larga, ale mnoho zde k vidění není. Poletuje zde pouze jeden rybák královský (Sterna maxima) a několik fregatek vznešených (Fregata magnificens), takže pokračujeme dál podle plánu.

Úvodní prohlídku mokřadu provádíme ze silnice za pomoci stativáku. Nejnápadnější jsou desítky volavek, které zde jsou zastoupeny v pěti druzích. Početné jsou volavky bílé (Egretta alba), bělostné (Egretta thula), modrošedé (Egretta caerulea) a zelenavé (Butorides virescens), asi tak do deseti je zde volavek tříbarvých (Egretta tricolor). Přehlédnou nelze ani desítky ibisů bílých (Eudocimus albus) a asi čtyřicet ibisů hnědých (Plegadis falcinellus). Při pečlivější prohlídce objevujeme asi dvacet vodoušů velkých (Tringa melanoleuca), stejný počet vodoušů žlutonohých (Tringa flavipes), několik kulíků zrzoocasých (Charadrius vociferus) a ostnáků trnitých (Jacana spinosa) a asi dvacet bekasín otavních amerických (Gallinago gallinago delicata). Determinačním oříškem se stává asi patnáct slukovců. Oba druhy, tedy slukovec dlouhozobý (Limnodromus scolopaceus) a krátkozobý (Scolopaceus griseus) jsou si tak podobní, že i hlavní determinátor výpravy Lojza vypadá dost nejistě. Nakonec několik ptáků určuje jako slukovce krátkozobé a u několika dalších si není jistý, takže na seznam druhů přibývá jen tento jeden druh. Během pozorování se nad mokřadem několikrát objeví rybařík pruhoprsý (Ceryle alcyon) a do keřů na okraji silnice přilétá hejno asi padesáti vlhovců červenoramenných (Agelaius assimilis). Protože část mokřadu je vyschlá, pokoušíme se této okolnosti využít a přiblížit se k ptačímu osazenstvu. Bohužel se nám to příliš nedaří, a tak část ptáků odlétá do vzdálenější části lokality a část mizí kdesi v porostu. Při návratu k našemu autu nás na silnici očekává Kubánec na motorce a dává se s námi do řeči. Po chvíli konverzace pochopíme, že je to jeden z místních ornitologů – průvodců a nabízí nám na zítřek výlet na lokalitu, kde bychom mimo jiné měli vidět nejmenšího ptáka světa kalyptu nejmenší (Mellisuga helenae) a zdejšího endemita – kulíška kubánského (Glaucidium siju). Je nám jasné, že to asi zadarmo nebude, ale nabídku přijímáme a domlouváme si sraz na ráno o půl osmé v Playa Larga. Do Playa Girón se vracíme až za tmy, ale i v noci je v kempu co pozorovat. Pravidelně sem zalétá asi desítka kvakošů žlutočelých (Nyctanassa violacea), kteří pod lampami sbírají hmyz a dnes jsem na trávníku pod jednou lampou dokonce objevil sedícího kalouse pustovku (Asio flammeus). Sova mi poskytla dost času na to , abych se vrátil do bungalovu pro fotoaparát a pořídil několik záběrů, i když v mizerné kvalitě. Zítra nás čeká výprava s místním průvodcem, takže právem očekáváme přísun nových ptačích druhů do našeho deníku a na paměťové karty našich fotoaparátů.

mokřad poblíž Playa Larga (foto J. Vaněk)

18.1.2018

Ráno přijíždíme  s Petrem a Lojzou v 7.30 hodin na smluvené místo do  Playa Larga. Průvodce nás již očekává, takže nic nebrání, abychom vyrazili do terénu. K první zastávce velí průvodce snad již po sto metrech jízdy a ukazuje na skupinu stromů, vzdálenou od silnice pár desítek metrů. Teprve nyní objevujeme skupinku pěti amazoňanů kubánských (Amazona leucocephala). Vytahujeme stativák, prohlížíme papoušky, ale na fotografování je ještě příliš málo světla a také vzdálenost není ideální. Po chvíli pokračujeme v jízdě a z hlavní silnice odbočujeme do vnitrozemí poloostrova, kde jsou již pouze prašné cesty vedoucí  listnatým lesem. Z ničeho nic opět velí průvodce k zastávce a po vystoupení z auta ukazuje někam do korun stromů. Až po chvíli pátrání objevujeme na větvi sedícího kulíška kubánského (Glaucidium siju), který si nás zvědavě prohlíží a neprojevuje žádnou mimořádnou plachost. I tady je dost citelný nedostatek světla, ale kulíškova trpělivost nám umožňuje vyzkoušet všechna možná nastavení fotoaparátů, takže doufáme, že nějaký záběr vyjde. Po několika set metrech další jízdy opět zastavujeme a dále pokračujeme pěšky po pěšině do hloubi lesa.

Průvodce je vybaven walkmanem s nahrávkami ptačích hlasů a s různou mírou úspěšnosti tohoto zařízení používá k vábení některých ptačích druhů.  Přivábit se tak daří zeleňáčka kubánského (Vireo gundlachi), leskota modrošedého (Polioptila caeruela), drozdce černohlavého (Dumetella carolinensis), lesňáčka lejskovitého (Setophaga ruticilla), jednoho z kubánských endemitů lesňáčka západokubánského (Teretistris fernandinae) a dále lesňáčka modrohřbetého (Dendroica caerulescens) a hýlovce černé (Melopyrrha nigra). Já a Petr se samozřejmě pokoušíme fotografovat, ale u většiny ptáků nemáme v hustém porostu, navíc při nedostatku světla,  nárok. V jednu chvíli zahlédneme ptáka, který rychle přeběhl cestu a zmizel v porostu. Byl to jeden z několika druhů pozemních holubů rodu Geotrygon, ale druh nedokázal spolehlivě určit ani nás průvodce. Chůze lesem je také zpestřena hlasy trogonů kubánských (Priotelus temnurus), které občas zahlédneme a také amazoňanů kubánských, z nichž jednoho stačil zahlédnou Lojza. Asi po půl hodině vycházíme z přítmí lesa na paseku, kde se z nižšího keřového podrostu k nebi tyčí jednotlivé palmy.  V koruně jedné z palem objevujeme datly karibské (Melanerpes supercilialis), kteří zde posedávají se svěšenými křídly a suší si peří. Dalšími šplhavci jsou datli kubánští (Xiphidiopicus percussus) a asi dvakrát se nám podaří spatřit kukačku Merlinovu (Saurothera merlini) a dokonce ji vyfotografovat. Zlatý hřeb našeho výletu přichází vzápětí, když něco proletí kolem nás s pronikavým bzučením.  Nejprve mám dojem, že kolem nás létá nějaký bručící hmyz, ale vzápětí pochopím, že zdrojem zvuku jsou křídla kalypty  nejmenší (Mellisuga helenae). Tento pták svou velikostí skutečně hmyz připomíná a je nejmenším ptačím druhem na světě.  Navzdory podivnému českému jménu se jedná o druh kolibříka a další kubánský endemický druh. Samozřejmě zastavujeme a očekáváme, zda se kalypta objeví znovu. Naše přání je po chvíli vyslyšeno. Tentokrát přilétají dokonce  dva ptáci – patrně pár a usazují  se na nedalekém keři. Po chvíli vzlétají a znovu se vracejí na keř, což se ještě několikrát opakuje.  Pochopitelně pilně fotografujeme ale objekty našeho zájmu jsou tak miniaturní, že pochybuji, že na snímcích vůbec něco najdeme. Po několikaminutovém pozorování kalypt se vydáváme zpět na cestu k našemu  autu. Při zpáteční cestě se ještě setkáváme s nádherným todim pestrým (Todus multicolor) a tyranem karibským (Tyrannus caudifasciatus), kteří nám dokonce poskytují čas na fotografování. Poté již přicházíme zpět k autu a průvodce velí k návratu do Playa Larga. Ještě jednu zastávku však přece jen děláme. To když nás průvodce upozorňuje na dravce sedícího na sloupu u silnice. Opatrně vystupujeme a fotografujeme si pěkný exemplář káně tmavé (Buteogallus anthracinus). Poté již opravdu následuje návrat do Playa Larga a konec výletu s průvodcem. Toho vysazujeme u jeho domu a teprve teď přichází řeč na placení. Ten po každém požaduje za ty tři hodiny v terénu 12,- CUC (konvertibilní peso = přibližně 1 USD). Abych si procvičil konverzaci, tak trochu smlouvám, takže konečná cena je 10,- CUC na osobu.

Protože je teprve jedenáct hodin dopoledne, řešíme otázku co podnikneme dál. Volba padá na mokřad, který jsme navštívili již včera, ale nic nového proti včerejšku zde není a ptáků spíše méně. Proto pokračujeme dál po silnici směrem na městečko  Boca de Guamá. Cestou míjíme stojaté vodní plochy u kterých samozřejmě zastavujeme a zkoumáme místní ptačí osazenstvo.  Náš seznam pozorovaných druhů se tak rozrůstá o další zajímavé druhy – volavku velkou (Ardea herodias), luňáka bažinného (Rostrhamus sociabilis), slípky žlutonohé (Porphyrula martinica) a lysky americké (Fulica americana).

Pozdě odpoledne konečně přijíždíme do zmíněného městečka Boca de Guamá, které je známé krokodýlí farmou a dále je výchozím bodem k výletům motorovými čluny do ostrovní indiánské vesnice na jezeru Laguna del Tesoro. Tyto turistické atrakce však dnes v plánu nemáme a tak se jen porozhlížíme po městečku. V místním parčíku objevujeme dvě vrány bahamské (Corvus nasicus), datla rudohrdlého (Sphyrapicus varius) a lesňáčka žlutohrdlého (Geothlypis trichas). Na potok protékající parčíkem zalétá rybařík pruhoprsý (Ceryle alcyon) a na drátech u silnice pózují dvě poštolky pestré (Falco sparverius). Bohužel,  světla rychle ubývá, a tak vyrážíme na zpáteční cestu.

Při večerním posezení u obligátního mojita plánujeme zítřejší návštěvu rezervace na Laguna de Las Salinas. José vyjednal průvodce a do rezervace zítra pojede s námi.

tyran karibský a datel karibský (foto J. Vaněk)

19.1.2018

Ráno znovu míříme do Playa Larga, které je výchozím bodem k výpravám do rezervace. Během chvíle José zajistí průvodce – svého známého a můžeme vyrazit.

Cesta rezervací  nejprve vede několik kilometrů  mezi hustými akátovými porosty ve kterých se dá jen těžko  něco živého zahlédnout. Přesto v jednom místě náhle velí průvodce k zastavení a ukazuje někam do houští. Teprve po chvíli objevujeme kulíška kubánského a následující minuty se intenzívně věnujeme jeho fotografování.  Je nám však naprostou záhadou, jak jej mohl průvodce z jedoucího auta v houští vidět a začínáme mít podezření, že zde mají kulíšky naaranžované. Tuto hypotézu však kulíšek po chvíli vyvrací tím, že volně odlétá. Ještě před další cestou stačíme v houští zaznamenat tyrana bahamského (Myiarchus sagrae).

Asi po deseti kilometrech jízdy se před námi konečně začínají otevírat volné plochy s lagunami a naštěstí i s ptáky. Cesta po které jedeme tvoří násep a vede prostředkem těchto lagun, takže na obou stranách je co pozorovat. Každou chvíli zastavujeme a ke slovu pochopitelně přichází stativový dalekohled.  K pozorování využíváme i několika  pozorovacích věží, které zde jsou k dispozici. Hned v průběhu prvních zastávek pozorujeme asi tři potápky americké (Podilymbus podiceps), smíšená hejna volavek bílých (Egretta alba), červenavých (E. rufescens), tříbarvých (E. tricolor), modrošedých (E. caerulea) a bělostných (E. thula), jednu volavku velkou, dále desítky pelikánů hnědých (Pelecanus occidentalis), kormoránů neotropických (Phalacrocorax brasilianus) a ušatých (P. auritus), ibisů bílých (Eudocimus albus), několik kolpíků růžových (Ajaia ajaja) a jednou okolo nás prolétl sokol stěhovavý (Falco peregrinus).  Po tomto úvodu přijíždíme konečně do míst, kde objevujeme  naši nejoblíbenější ptačí skupinu – bahňáky. Na dohled máme více než stovku kulíků bledých (Pluvialis squatarola), z vodoušů je nejpočetněji zastoupen vodouš velký (Tringa melanoleuca), kterých je rovněž více než sto. V řádech desítek je zde vodouš žlutonohý (Tringa plaviceps).  Z jespáků je nejpočetnějším druhem jespák drobný (Calidris minutilla), kterých jsou zde řádově stovky, v desítkách je možno počítat jespáky srostloprsté (Calidris pusilla) a nejméně početný je jespák aljašský (Calidris mauri), kterých Lojza napočítal asi pět.  Okolo nás dále každou chvíli přeletují rybáci královští (Sterna maxima) a velkozobí (Hydroprogne caspia), k vidění je zde asi patnáct zobounů amerických (Rynchops niger) běžným je zde i rybařík pruhoprsý. Asi nejméně pozornosti jsme tak věnovali zdejší největší turistické atrakci plameňákům růžovým (Phoenicopterus ruber). Jejich počet jsme odhadnuli asi na pouhých 500, což je nečekaně málo, neboť jich zde má být k vidění až deset tisíc. Z našeho ornitologického zaujetí nás vytrhnul až náš průvodce, který nekompromisně zavelel k návratu, protože náš čas neúprosně rychle uplynul. Zkrátka a dobře, další zákazníci čekají a obchod je obchod, takže nám v tomto směru nedokázal pomoci asi José, který jen bezmocně krčil rameny.

Protože máme ještě dost času, navrhuje José návštěvu ještě jedné rezervace, jejíž název jsem již zapomněl, ale leží někde u silnice směrem  z Playa Girón na provinční město Cienfuegos. Šťastně jsme dorazili k bráně rezervace, která byla otevřena a v jejím okolí nikde nikdo. Pokračovali jsme tedy pěšky dál po cestě do jejího nitra, když tu náhle za sebou slyšíme volání a vidíme staříka, který se nás snaží dohonit.  Následující události opět dokonale dokumentují typický kubánské poměry. Z konverzace tlumočené Josém vyplynulo, že sami do rezervace nesmíme. Žádáme tedy strážce, aby šel  s námi, že mu zaplatíme. To rozhodně odmítá a informuje nás, že musíme jet zpátky do Playa Larga (asi 50 km), zde si zaplatit průvodce, přijet s ním sem a po prohlídce rezervace je zase odvést. Samozřejmě nabízíme, že zaplatíme přímo jemu a půjdeme bez průvodce, ale nechce o tom ani slyšet. Nakonec svoji snahu vzdáváme, protože než bychom všechno vyřídili, tak bude večer a odjíždíme s nepořízenou. Na další dobrodružství už dnes nemáme náladu a tak si raději jedeme užívat vln Karibiku.

20.1.2018

Dnešního dne vyrážíme na výlet v kompletní sestavě a navíc přibíráme do auta Josého, takže z našeho auta se chtě nechtě stává šestimístný model.  Naším prvním cílem je krokodýlí farma v Boca de Guamá. Pochopitelně to je na turisty zaměřená atrakce,  takže je zde k vidění krmení krokodýlů, návštěvník se může,  pochopitelně za další poplatek , vyfotografovat s krokodýlem v ruce i na hlavě a k mání je celá řada suvenýrů s krokodýly i Che Guevarou.  Samozřejmě jsme se pokoušeli podchytit i zdejší ptačí osazenstvo, které tvořilo několik, nám již známých vran bahamských, vlhovci hnědokřídlí  (Agelaius humeralis) a na malém jezírku bez krokodýlů jsme měli možnost vidět slípku žlutonohou a u jezírka s krokodýly dva ostnáky trnité (Jacana spinosa).

Další námi navštívenou atrakcí byla stylizovaná vesnice indiánského kmene Taino, která se rozkládá na ostrůvku v jezeře Laguna  del Tesoro.  Opět se jedná o typickou atrakci na lákání turistů, kterou tvoří  indiánské příbytky, v nich je několik Kubánců (naštěstí ne černochů), převlečených za indiány a venku má život původních indiánů dokumentovat 32 soch v životní velikosti od jakési uznávané kubánské sochařky.  Celé to na nás působilo poměrně směšně až trapně. Největším zážitkem tak byla cesta motorovým člunem po kanálech vedoucích k jezeru, kde se řidič člunu vyžíval v naklápění člunu v zatáčkách a na naši žádost jednou zpomalil u orlovce říčního (Pandion haliaetus) sedícího na větvi nad vodou, abychom si jej mohli vyfotografovat. Při cestě po jezeře jsme pak měli možnost pozorovat několik dalších orlovců, dále anhingy americké (Anhinga anhinga), pelikány hnědé a racky atlantické (Larus atricilla).  Poblíž indiánské vesnice jsme ještě zaznamenali přelet jednoho kurlana chřástalovitého (Aramus guarauna) a po vesnici se procházely slípky zelenonohé (Gallinula chloropus).

anhinga americká (foto J. Vaněk)

Protože se nám zdál příděl atrakcí pro dnešní den dostatečný, zbývalo už jen zajít na oběd do jedné z restaurací u silnice do Play Girón, kde si někteří z nás na dovršení dnešního dne objednali jídlo z krokodýlího masa.  V keři u restaurace nás potěšil svoji přítomností lesňáček modrohřbetý, čímž byly ornitologické zážitky pro dnešní den vyčerpány.

V průběhu večerního sezení  jsme shodně usoudili, že už by to chtělo nějakou změnu,  a tak padlo rozhodnutí  ukončit ráno zdejší pobyt a přesunout se do oblasti Trinidadu v provincii Cienfuegos, vstříc novým dobrodružstvím.

21.1.2008

Ráno po snídani se loučíme s manželkou našeho kubánského kamaráda Josého Lucií, ještě tankujeme plnou nádrž a vyrážíme směrem na Trinidad. Cesta, až na nepatrné výjimky, není pochopitelně značena. Poučeni z předchozích nezdarů se raději na sporných místech ptáme na cestu, takže bez větších potíží přijíždíme odpoledne do Trinidadu. Po cestě mnoho ptáků k vidění není, respektive na jejich pozorování není čas. V průběhu jízdy Lojza hlásí jen vlaštovky stromové (Tachycineta bicolor), které se prohánějí v okolí silnice, další běžné druhy nás již nechávají chladnými.

Před odjezdem nám José předal kontakt na svého známého z  Casildy, což je menší městečko asi dva kilometry od Trinidadu. Tento známý zde provozuje casa particular, čili ubytování v soukromí. Jeho domek jsme našli bez potíží, ale protože toto místo bylo dost vzdálené od pláží, rozhodli jsme se této možnosti zatím nevyužít a poohlédnout se jinde. Naše cesta tedy vedle na poloostrov Ancón, kde se nacházejí nádherné pláže a pochopitelně několik hotelů. Naše volba nakonec padla na hotel Costasur, kde pobyt pro dvě osoby s AI stojí 110,-CUC. Lojza se rozhodl k úspornější formě bydlení  v soukromí v Casildě. Nutno poznamenat, že ubytování a strava v hotelu byly na výborné úrovni. Mě a Petra také velmi mile překvapila hotelová pláž, protože jsme zde objevili nečekané množství ptactva. Tedy, ptáci nebyli přímo na pláži mezi hotelovými hosty, ale posedávali na skaliscích vystupujících z moře, nebo se brodili na mělčinách. Nejhojněji, v řádu mnoha desítek, zde byli zastoupeni kulíci Bonapartovi (Charadrius semipalmatus), tlustozobí (Ch. wilsonia) a bledí (Pluvialis squatarola), dále několik pisíků amerických (Actitis macularia). Novým druhem pro nás byl vodouš břehoušovitý (Catoptrophorus semipalmatus). Na mělčinách si potravu hledaly volavky zelenavé (Butorides virescens), volavky bílé (Egretta alba) a jedna volavka tříbarvá (Egretta tricolor), ve vzduchu se vznášeli rybáci královští (Sterna maxima), racci atlantští (Larus atricilla) a fregatky vznešené (Fregata magnificens).  Zbytek dne trávíme s Petrem tak, že se po pás brodíme ve vodě a snažíme se fotografovat zdejší ptačí osazenstvo.

22.1.2008

Po snídani s Petrem vyrážíme do Casildy za Lojzou, děvčata přirozeně volí pobyt na pláži. Lojza nám představuje svého spolubydlícího, kterým je český student Lukáš. Lukáš studuje v Anglii historii Kuby a na rozdíl od nás hovoří perfektně španělsky (kromě toho také anglicky, francouzsky a německy).  K seznámení Lukáše s Lojzou došlo za poměrně komických okolností, které nelze neuvést. Lojza byl včera shánět ubytování a hned na úvod uvedl, že je Čech, což se na Kubě dost osvědčuje.  Následovalo vřelé přivítání a následné uvedení na pokoj, téměř jako by jej očekávali. Jak se po chvíli ukázalo, tak ve skutečnosti neočekávali Lojzu, ale Lukáše, který měl pokoj telefonicky zamluvený a o kterém si pamatovali jen to, že je Čech. Takže pan domácí považoval Lojzu za Lukáše a byl velmi překvapený, když se skutečný Lukáš dostavil s tím, že má zamluvený pokoj. V něm už se totiž spokojeně rozvaloval Lojza. Nakonec se vše vyřešilo ke všeobecné spokojenosti, na pokoji zůstali oba a navíc je ubytování přišlo na polovinu, protože se počítá cena za pokoj a nikoliv za počet osob. Nakládáme Lojzu s Lukášem do auta a vyrážíme na úvodní průzkum do pohoří Sierra del Escambray, které se tyčí hned za Tridadem. Někde zde má být turistická trasa, vedoucí k jednomu z vodopádů v horách. Vjíždíme do hor, cestou se zastavujeme u jednoho baru u silnice s vyhlídkou na moře a na Trinidad. Pěší výlet pro dnešek neplánujeme, a tak se vracíme, abychom stihnuli v hotelu oběd. Cestou do hotelu ještě na chvíli zastavujeme u jednoho z mokřadů na poloostrově Ancón. Prochází se zde několik ibisů bílých (Eudocimus albus) a na okolních stromech posedávají anhingy americké (Anhinga anhinga), což je vděčný námět pro naše fotoaparáty. Po obědě míříme za ptactvem na hotelovou pláž. Mezi druhy ze včerejška zde objevuji ke své radosti jednoho kulíka hvízdavého (Charadrius melodus), jehož světlý prostý šat se mezi ostatními kulíky pěkně vyjímá. Večer využíváme výhod AI u hotelového baru v družné zábavě se dvěma mladými Kubánci zaměstnanými v hotelu.

23.1.2008

Již od rána řešíme jeden zásadní problém. Ubytování jsme měli zaplaceno do dneška, ale dál již nemají volné pokoje. Přes veškerou snahu personálu, včetně našich známých ze včerejška od baru, se nám nedaří sehnat ubytování ani v okolních hotelích. Vše je beznadějně plné. Vyrážíme tedy shánět ubytování někde v soukromí do Trinidadu a okolí. Opět marně. Buď mají plno, nebo je úroveň bydlení tak mizerná, že odmítáme. Nakonec dostávám spásný nápad a jdu za známým Josého. Hned jak se zeptám na ubytování, tak mi sděluje, že je plno. Když mu ale vysvětlím, že jsme Josého přátele, tak obrací a srdečně nás vítá. On sám sice místo nemá, ale okamžitě telefonuje a pak nás posílá na jinou adresu o kousek dál. Zde jsme vřele přivítáni a za chvíli již obsazujeme dva pokoje. Po ubytování vyrážíme zpět na poloostrov Ancón na pláž. Teď už nevyužíváme hotelovou pláž, ale pláž vedle hotelového areálu, která se na koupání ukazuje, jako mnohem lepší, ale zase zde nejsou ptáci, protože chybí skály trčící z moře. Na pláži nacházíme Lukáše, který nás informuje, že Lojza zmizel někde v mangrovech. Z těch se Lojza vynořuje téměř za tmy, kdy už o něho začínáme mít obavy. Večer trávíme ve společnosti našeho pana domácího Gustáva a jeho rodiny, přičemž konverzaci udržuje převážně dcera v angličtině, kterou Gustávo brilantně ovládá.

kulík hvízdavý (foto J. Vaněk)

24.1.2009

Ráno odjíždíme opět na pláž a zde se rozhodujeme pro výlet na katamaránu se šnorchlováním. Lojza se rozhodl této kratochvíle nezúčastnit, a než se stačíme vrátit, tak nám opět zmizel v mangrovových porostech. S Petrem se tedy vydáváme za ním, ale najít Lojzu se nám nedaří. Uprostřed mangrovových porostů se rozkládají mělká jezírka s volnou hladinou a na nich pozorujeme několik druhů bahňáků a volavek, v křovinách občas zahlédneme nějakou drobotinu. Celkový souhrn druhů pozorovaných na poloostrově Ancón uvedu pro větší přehlednost najednou na konci zítřejšího dne. Asi po dvou hodinách se vracíme na pláž, kde se později zase setkáváme s Lojzou. Ještě před setměním odjíždíme do Trinidadu, abychom si prohlédli město a pořídili nějaké fotky. Trinidad byl v roce 1988 prohlášen za světové dědictví pod záštitou UNESCO. Je to město se starou koloniální architekturou, úzkými dlážděnými uličkami, domy vevedenými v pestrých barvách a velmi družnými obyvateli, což je však na Kubě celkem obvyklé. Město má svoji osobitou atmosféru a rozhodně stojí za prohlídku. Večer opět trávíme ve společnosti pana domácího a jeho rodiny. Pan domácí se jmenuje Gustávo Rodriguez Guerra, takže jej oslovujeme Gustávo. Jeho partnerka je Rebeka Hermida López, takže Rebeca. Je rozhodně o čem povídat, protože je to člověk s velkým rozhledem. Povoláním je stomatolog, dále je vynikajícím kuchařem a má poněkud neobvyklého koníčka. Tím je, světe div se, vyšívání, se kterým se úspěšně účastní i různých soutěží. Také nám své výrobky předvádí a děvčata se nestačí divit. Krom jiných informací nám také poskytl rady na plánovanou vycházku do hor. Sám má zdejší hory prochozené skrz naskrz a lituje, že s námi zítra nemůže jít. Musím říci, že celá tato rodina na nás udělala silný dojem a případným cestovatelům na Kubu mohu pobyt u nich vřele doporučit. Kontakt mohu případným zájemcům poskytnout.

25.1.2008

Děvčata se výletu do hor zřekla, takže je ráno odvážíme na pláž a sami míříme ke kopcům. Za vstup na naučnou stezku, vedoucí k vodopádu se platí vstup 6,5,- CUC. Cesta je dlouhá asi 2 km a vede lesem podle potoka. Mnoho ptáků není vidět, ani slyšet. Nejvýraznější hlasy patří trogonům kubánským (Priotelus temnurus), ale jen občas na chvíli některého z nich zahlédneme. Využíváme toho, že z naučené trasy vedou vyšlapané stezky kamsi do hor a po jedné z nich se pouštíme. Zde objevujeme několik kolibříků kubánských (Chlorostilbon ricordii) a kubánku velkou (Tiaris olivacea), což není žádné místní děvče, ale pták z řádu pěvců (Passeriformes). V jednu chvíli zahlédneme mezi stromy dravce kroužícího nad údolím. Dohadujeme se nad jeho determinací a nakonec jej určujeme jako jestřába kubánského (Accipiter gundlachi). Ke druhům, které vždy potěší oko ornitologa patří i todi pestrý (Todus multicolor) a ani datel karibský (Melanerpes supercilialis) se jen tak neomrzí. Žádné turistické značení zde však není, takže se asi po hodině stejnou trasou vracíme na naučnou stezku a míříme k vodopádu, kde trasa končí. Náš pobyt u vodopádu je zpestřen pozorováním hejnka několika květomilů modrých (Cyanerpes cyaneus). Ti se však zdržují dost  vysoko v korunách stromů, takže je jasné, že pořízené záběry nebudou nic moc. Poté se již vracíme na parkoviště k autu a jedeme na poloostrov Ancón, abychom se ještě podívali do mangrovů.

Za našeho zdejšího pobytu strávil nejvíce času v mangrovech Lojza, takže jemu patří většina pozorovaných ptačích druhů. Pro větší přehlednost však uvedu pozorování dohromady za celou naší skupinu a také souhrn za všechny dny, které jsme zde prožili.

Mělké vodní plochy uprostřed porostů na poloostrově Ancón poskytují ideální podmínky volavkám a jejich příbuzným z řádu brodivých (Ciconiiformes). Nejpočetněji zde byly zastoupeny volavky bělostné (Egretta thula), bílé (E. alba) a modrošedé (E. caerulea). Méně početné zde byly volavky tříbarvé (E. tricolor) (do 5 ex) a volavky červenavé (E.rufescens) (do 3 ex). Celkem třikrát byl pozorován kvakoš žlutočelý (Nyctanassa violacea), jednou nesyt americký (Mycteria america) a také jednou 4 ex atraktivního kolpíka růžového (Ajaia ajaja). Početněji zde byl zastoupen ibis bílý (Eudocimus albus), kdy jsme pohromadě pozorovali až 15 ptáků. Překvapivě málo jsme za celého pobytu na Kubě viděli vrubozobých (Anseriformes) a situaci příliš nevylepšila ani zdejší lokalita. Nejvíc jsme zde viděli lžičáků pestrých (Anas clypeata) – asi 25 ex. Počet pozorovaných druhů pak zvýšili hvízdák americký (Anas americana) –  (1 ex) a čírka modrokřídlá (Anas discors) – (1 ex). Skromné bylo zastoupení potápek (Podicipediformes), a to 2 ex potápky americké (Podilymbus podiceps) a rovněž krátkokřídlých (Gruiformes), což však vzhledem k jejich skrytému způsobu života příliš nepřekvapuje. V tomto případě situaci zachraňoval chřástal dlouhozobý (Rallus longirostris), jehož se podařilo zahlédnout hned několikrát. Vzhledem ke zdejším podmínkám byli nejpočetněji zastoupenou skupinou, co do pozorovaných druhů i počtu, bahňáci (Charadrii). Nejpočetnějším bahňákem byl s převahou vodouš velký (Tringa melanoleuca) v počtu až 100 ex. Na dalším místě se umístil s počtem cca 80 ex slukovec krátkozobý (Limnodromus griseus) a bronzová příčka patří pisile karibské (Himantopus mexicanus) v počtu cca 60 ex. Další pozice patří kulíku bledému (Pluvialis squatarola) – asi 10 ex, který však byl mnohem početnější na pobřeží. Posledním druhém bahňáka pozorovaného na lokalitě byl vodouš břehoušovitý (Catoptrophorus semipalmatus) v počtu asi 5 ex. Další druhy bahňáků, kterým zdejší prostředí nevyhovuje, jsme pak pozorovali přímo na pobřeží Karibiku, jak už jsem  popsal dříve. Na rozhraní těchto lokalit, konkrétně na parkovišti aut u pláže, se pak prohánělo až 20 kulíků zrzoocasých (Charadrius vociferus). Téměř bych zapomněl na jediného zástupce řádu veslonohých (Pelecaniformes), který se zde vyskytoval, a sice kormorána neotropického (Phalacrocorax brasilianus). Ti na zdejší lokalitu zalétali nocovat v počtu asi 150 ex. Husté křoviny samozřejmě vyhovují řadě druhů z řádu pěvců (Passeriformes). Tyto ptáky zahlédnout a navíc správně určit druh je však často nad lidské síly. Přesto se podařilo určit několik druhů lesňáčků – lejskovitého (Setophaga ruticilla), žlutohrdlého (Geothlypis trichas), žlutého (Dendroica petechia), severního (D. magnolia), proužkobokého (D. virens), lišejníkového (Parula americana) a všudypřítomného lesňáčka bažinného (D. palmarum). Další a poslední skupinou pěvců jsou vlhovci. V křovinách poloostrova jsme pozorovali vlhovce hnědokřídlé (Agelaius humeralis) a v širším okolí pak vlhovce antilské (Quiscalus niger) a kubánské (Dives atroviolaceus).

Před odjezdem ještě dáváme závěrečnou koupel v Karibiku, protože zítra ráno odjíždíme zpět do Havany, kde jsme se rozhodli strávit několik posledních dnů.

racci kanadští (foto J. Vaněk)

26.1.2008

Ráno balíme věci, loučíme se s rodinou Gustáva , ještě se zastavujeme pro Lojzu a pak již vyrážíme směr Havana. Cesta plyne celkem nerušeně, pouze na jednom místě poblíž Cienfuegos náhle na okraji silnice zaregistrujeme dva dravce, živící se na nějaké mršině. Není pochyb – jsou to karančové chocholatí (Caracara cheriway). Okamžitě brzdíme, bereme fotoaparáty a hrabeme se z auta. Než se nám to podaří, karančové se již vznášejí někde v dáli. No, alespoň si můžeme připsat nový druh. Před Havanou zastavujeme na jedné z pláží Playas del Este a poklidný Karibik, měníme za mnohem bouřlivější Atlantik. Docela příjemná změna. Pak již bez jediného zaváhání přijíždíme do Havany k paní Heleně. Všichni, až na Lojzu jdeme na večeři do jedné pouliční pizzérie. Lojza má svůj program. Teprve druhý den se ke svému úžasu dozvídám, že Lojza navštívil místní kino, kde prý dávali nějaký španělský film, pochopitelně ve španělštině. Kolik toho z filmu Lojza  měl, ví jen on sám, protože na mé dotazy na děj, odpovídal  dost neurčitě.

27.1.2008

Ráno projevila dámská část výpravy přání, prohlédnout si muzeum E. Hemigwaye, takže vyrážíme hledat muzeum. Snažíme se řídit mapou Havany, ale opět si ověřujeme, že podle mapy se po Havaně zkrátka jezdit nedá. Takže se zkoušíme ptát domorodců, ale také to k ničemu nevede. Většinou vůbec netuší na co se ptáme, a nebo nás posílají úplně jinam, jenom ne k muzeu. Asi po dvou hodinách bloudění začíná atmosféra v autě houstnout. Preventivně to řešíme tak, že odstavujeme auta na okraji Staré Havany (Habana Vieja) a děvčata si berou taxíka. Já a Petr jdeme do centra pořizovat záběry ze života Havany, Lojzu centrum neláká a míří na pobřežní promenádu Malecón. Odpoledne se scházíme v pizzerii, odkud Petr s děvčaty vyrážejí zpět do centra, poznávat noční život města. Já a Lojza už máme rušných ulic dost, takže volíme výrazně poklidnější program a jdeme si prohlédnou Kolumbův hřbitov, kde odpočívá před milion osob, včetně řady známých osobností.  Pokud se týká pozorování ptáků, tak za celé dva poslední dny jsme nezaznamenali žádný nový druh, takže fotodokumentace je v tomto směru prakticky nulová.

28.1.2008

I když jsou ptáci k vidění i v centru Havany, tak přece jen to není to pravé. S Petrem a Lojzou to řešíme tak, že odjíždíme na nám již známé pobřeží na okraji Havany, kde jsme byli krátce po našem příjezdu (viz. 1. díl). Tato lokalita opět nezklamala. Druhově je to prakticky totožné druhové, jako při první návštěvě, ale přesto to stojí za to. Novým druhem se stává pouze jespák obecný (Calidris alpina), které objevil Lojza Holub svým ostřížím zrakem mezi stovkami jiných bahňáků. Paradoxně je tento druh pravděpodobně tím nejvzácnějším bahňákem, tady na   místní poměry, kterého jsme na Kubě pozorovali. Podle literatury, kterou máme sebou, byl na Kubě pozorován teprve 6x. Byl by to určitě případ pro místní faunistickou komisi, pokud zde nějakou mají. S Petrem samozřejmě pilně fotografujeme a využíváme těžce nabytých zkušeností s místními světelnými podmínkami, takže naše výsledky jsou lepší než při první návštěvě. Uvádět zde výčet pozorovaných druhů mi připadá zbytečné, protože tyto jsem uvedl již v prvním díle. Poté, co jsme se s Petrem nabažili místní fauny, odjíždíme ještě do města dokumentovat Havanu. Lojza ještě nemá dost, a tak vyráží dál pátrat po pobřeží. Pozdě odpoledne jej pak vyzvedáváme na smluveném místě a odjíždíme domů. Cestou ještě kupujeme několik lahví skvělého kubánského rumu a  také koly, abychom ho trochu ředili.  Musíme  trochu zapít naši poslední kubánskou noc.

29.1.2008

Dnešek je naším posledním dnem na Kubě a od samého rána se nevyvíjí nijak dobře.  Lojza těžce doplatil na svou včerejší prodlouženou vycházku po pobřeží, ze které se vrátil značně dehydrovaný a tekutiny doplnit tím, co jsme včera zakoupili. Podrobný popis jeho stavu raději vynechám. Okamžitě bylo jasné, že dnešní vycházku do města vynechá. Poté, co jsme zajistili Lojzovy základní životní funkce, jsme se odjeli do města loučit s Havanou. V centru jsem kromě pamětihodností pořídil i závěrečné fotografie dvou ptačích druh – hrdliček karolínských (Zenaida macroura) a holoubků vrabčích (Columbina passerina). Po návratu z vycházky jsem šel zkontrolovat Lojzu a jeho stav mě dost vystrašil, protože bylo jasné, že zatím není schopen transportu na letiště a tím méně mnohahodinového letu. Tím však problémy dnešního neskončily. Právě naopak. Pár hodin  před odjezdem na letiště, při finální kontrole dokladů dcera zjistila, že se jí ztratilo kubánské povolení k pobytu (jde v podstatě o vízum), bez kterého nelze ze země vycestovat. Podezíral jsem ji z nepořádnosti, a to až do chvíle, kdy jsem zjistil, že tento doklad nemá ani Lojza. To už začalo být podezřelé.  Ten mezi tím spolykal nějaké léky od místního lékaře, kterého zajistila paní Helena a pomalu se začínal dávat jakž takž dohromady. Ztrátu dokladů však přijat dost apaticky, na rozdíl od dcery, která začínala propadat zoufalství. Pátrání po dokladech nikam nevedlo až do chvíle, kdy se v domě ozval telefon. Volajícími byli další čeští turisté, kteří byli ubytováni u paní Heleny a oznamovali, že mají doklady dcery a Lojzy. Ty jim omylem dal manžel paní Heleny Cézar, který nás zapisoval k pobytu. Takže to se vysvětlilo, ale drobný problém spočíval v tom, že turisté s našimi doklady byli ve Viňáles, což je nějakých 200 km od Havany. Z následné porady s paní Helenou vyšel závěr, že na letišti musíme nahlásit ztrátu povolení, jinak by úředníci určitě požadovali, abychom si je přivezli, což by znamenalo zmeškání letadla. V tomto směru paní Helena přislíbila, že s oběma postiženými vše na letišti zařídí, což také splnila a v tomto směru vše dopadlo dobře. Na letišti jsem pak dostal důvěru kolektivu k vrácení auta do půjčovny. Tato důvěra mě ani trochu netěšil, ale nevděčný úkol jsem přijal, neboť mi nic jiného nezbývalo. Při předávání auta pracovník autopůjčovny pochopitelně okamžitě zaregistroval poškozený nárazník a začal vyžadovat písemné potvrzení od policie o nahlášení škody. Přesně jak jsem předpokládal, tak odmítl na policii sám volat a oznámil mě, že kauce ve výši 100,- CUC propadá půjčovně. Díky paní Heleně se nám nakonec podařilo usmlouvat, že půjčovně zůstala jen polovina kauce a zbytek mě vrátili, což byl za dané situace skvělý úspěch.  Další problémy nastaly při vážení zavazadel, když u kufrů Petra a dcery odbavující úředník oznámil, že mají přes povoleny limit. Přesný poplatek za nadváhu si již nepamatuji, ale byl hodně vysoký. Způsob kompromisního řešení mi kubánský úředník nakonec sdělil perfektní ruštinou, protože ve španělštině mě to nějak nedocházelo. V ruštině jsem to pochopil hned a za dané situace nezbylo, než na kompromis přistoupit. Podrobnosti raději vynechám a bystrý čtenář vše jistě pochopí sám. Upřímně řečeno, po dnešním dnu už jsem se těšil, až budu sedět v letadle, nebo ještě lépe až budu sedět doma. Tím už naštěstí všechny problémy skončily, dokonce i Lojza na letišti nebývale ožil a byl schopen transportu do vlasti. Další cesta již proběhla bez rušivých momentů a domů jsme dorazili všichni živí a zdraví.

Jsem si plně vědom, že tento poslední díl Kubánského deníku již o ptácích příliš nepojednával, za což se trpělivému čtenáři omlouvám, ale považoval jsem za vhodné naše putování  popsat až do konce i za tuto cenu.

Za dobu našeho pobytu na Kubě pozorovala ornitologická část výpravy (já, Petr a Lojza) celkem 128 druhů ptáků a podařilo se nám pořídit poměrně bohatou fotografickou dokumentaci řady druhů. Fotografování bylo prováděno výhradně při pohybu terénem, nebylo využíváno žádných speciálních krytů. Všechny mé fotografie jsou pořízeny digitálním kompaktním fotoaparátem Sony  DSC  H-2, ve většině případů s telekonvertorem Canon 1,5x.

holoubci vrabčí a hrdlička karolínská (foto J. Vaněk)